Článek
Úvaha na vlně nostalgie
Putujete rádi časem ve svých vlastních myšlenkách a tu tam se rádi zastavíte na místech, jež ve vás vyvolávají hluboké vzpomínky na dětství a mládí? Jedním z takových míst může být i sídliště Jižní město, které mělo kdysi před lety svůj půvab i nepůvab, stejně jako dnes.
Lidé o něco méně spěchali a byli si na pozdrav blíž. Jó, „Jižňák“, vybaví se řadě z vás. Obří baráky, v nichž každý měl to své. Město snů, tužeb a překvapení. Tehdy před padesáti lety vše začalo. Nostalgické vzpomínky, křik z dětských hřišť i dlouhé fronty na chleba, které nechyběly snad téměř vůbec nikomu.
Jak to všechno začalo
Psal se rok 1976, když se nájemníci mohli poprvé stěhovat. Žádný luxus, jen umakartové jádro s koupelnou a netěsná okna na kliku. Nic extra na dnešní dobu a rozmazlenost současných generací. Výtah v domě, jenž se opakovaně zastavoval, naháněl hrůzu každému. I přesto přese všechno to bylo dobrodružné, když jsme toulali ulicemi jako malí caparti, co myslíte?
Schovávačky v různých patrech panelových domů i mimo ně, to byla pro některé zábava na celé odpoledne. Drnčící zvonky i křik nevrlých sousedů, u nichž někdo naschvál zapíchl sirku jako zarážku, slyšíme dost možná ještě dnes. Panoramatické výhledy z oken nejvyšších pater panelových domů vyvolávaly pocit, jako by domy stály na křídlech. Šeď stejnobarevných panelových domů vyvolával v mnohých pocity, na který se jen tak nezapomíná.
Sídlištní hospody
Světy samy pro sebe představovaly sídlištní hospody, jejichž osazenstvo se měnilo asi stejně často jako vzduch či záclony a květiny za oknem, tedy prakticky vůbec. I tato městská varianta hospody na návsi měla ale svůj neopakovatelný genius loci, který den co den vábil nejednoho obyvatele sídliště. Tady se dalo snadno zapomenout na tíživou šeď doby i betonové džungle, která čekala za dveřmi zakouřených hospod.
Sídlištní umění
A co cesta domů? Zpočátku šlo o dobrodružnou výpravu skrze měsíční krajinu, v níž ještě nebyly travnaté plochy, ale ani chodníky. Zvláště po dešti to bylo stejné jako si razit cestu rašeliništěm. Časem se situace zlepšovala a bahno už nepředstavovalo takový problém. Růst začala na sídlišti dokonce umělecká díla. Taková absurdní kombinace vysoce kvalitního umění a naprosto bezcenného kýče není k vidění snad nikde jinde na světě. I když zrovna tato část sídlišť pomalu ale jistě mizí.
Přijela k nám pouť
Obyvatelé Jižního města nebyli ochuzeni ani o zábavu, která je typická spíše pro vesnické prostředí. Když na sídliště zavítala pouť, žádná rodičovská peněženka nezůstala zavřená. Létající labutě zde sice nelétaly ve stínu barokních kostelů jako na vesnických návsích, nýbrž naproti šedivým obytným krabicím, dětem ale dělaly radost úplně stejnou.
A závěr?
Co ale vlastně z těchto útržků vzpomínek vlastně plyne? Sídliště jako je Jižní město bylo a je jedinečným světem, v němž se odehrávaly a odehrávají desítky tisíc lidských osudů, navzájem propojených tímto zvláštním místem.
Nostalgické vzpomínky na normalizační sídliště jsou omluvitelné u někoho, kdo na něm v té době prožíval své bezstarostné dětství. Nejsou navíc v rozporu s vědomím objektivní skutečnosti, která rozhodně nehraje nostalgickými tóny.
Jižní město bylo v době svého vzniku naprosto nepřipravené na to, aby poskytlo svým novým obyvatelům potřebný životní komfort a situace se zlepšovala jen velmi pomalu. Závady, nedodělky, nefunkční vybavení… to vše bylo na denním pořádku. Z estetického hlediska bylo pražské sídliště osmdesátých let naprostým peklem, v němž unifikovanou šeď panelů ozvláštňovaly jen ohrady z vlnitého plechu, jakoby mimoděk odložené haldy panelů nebo jiného materiálu či kopce vytvořené ze zeminy přemístěné při stavbě.
Občanská vybavenost pokrývala to nejnutnější, několik stejně vypadajících hospod, kulturní dům s produkcí, která většinou nelákala davy, školy vyzdobené na každý státní svátek nezbytnými vlajkami našeho i toho druhého státu nebo zdravotní středisko a samoobsluha.
Dnes vypadá Jižní město jinak, zateplené domy hrají barvami, byty v nich jsou již vesměs zrekonstruované, takže minimálně ikonické ale funkčně i esteticky otřesné umakartové jádro najdete jen ve výjimečných případech. A hlavně: Jižní město ožilo. Najdete zde restaurace, obchody všeho druhu, ale i kluby nebo třeba minipivovary. Objektivně je na Jižním městě všechno lepší než v osmdesátých letech. Těm, kteří zde prožili dětství chybí jen jediná věc: to dětství.
