Článek
Kouzlo Solné komory
Oblast mezi horskými masivy Berchtesgadenských Alp, Dachsteinu a Totes Gebirge se již od středověku nazývá Solná komora. Historický význam tohoto kraje související s těžbou soli i jedinečná krása místní krajiny tvořené horskými panoramaty, stejně jako nespočtem jezer, lákají do tohoto kraje tisíce turistů.
Někteří si vystačí s návštěvou romantických městeček jako je Hallstatt, nebo Bad Ischl. Další si nenechají ujít cyklistické či pěší výlety, při kterých mohou obdivovat jedinečnou atmosféru tohoto kraje. Ty nejdobrodružnější povahy potom vyrazí na některou z náročnějších ferrat. Jednou z těch nejproslulejších v tomto kraji je ferrata Donnerkogelská, především její část v podobě takzvaného „žebříku do nebe“.
Hallstatt, Solná komora
Donnerkogelská via ferrata
Donnerkogeltská via ferrata spojuje horní stanici lanovky Gosaukammbahn s vrcholem hory Grosse Donnerkogel ve výšce 2055 metrů. Odměnou za výstup, který je ohodnocen stupněm obtížnosti C až D, tedy jako obtížný, budou jedinečné výhledy na Dachstein nebo jezero Vorderer Gosausse. Ferrata začíná v bodě vzdáleném asi 2 kilometry od zmíněné horní stanice lanovky Gosaukamm. Výstup až na Grosse Donnerkogel trvá zkušenějším lezcům nějaké tři hodiny a celková délka ferraty je 1,1 km. Nejnižší bod ferraty je ve výšce 1582 m n.m., ten nejvyšší pak ve výšce 2054 m n.m., Je tedy potřeba zdolat asi 470 metrů převýšení.
Cestu lze rozdělit do čtyř etap a má několik obtížných míst, které jí zařídily její hodnocení. První z nich je takzvaná Kaiserova křižovatka, jedná se o úsek, který se vyznačuje velkou strmostí. Druhou je pak velmi známý lanový žebřík o délce 40 metrů. Cesta po něm je největším zážitkem celé trasy. Nemusíte se přitom bát, že by žebřík nevydržel. Je ukotvený a vyrobený velmi kvalitně, rozhodně ale není pro každého. Na žebříku by neměli být více než čtyři lidé najednou. Je třeba se psychicky připravit na to, že při takovém zatížení se žebřík hýbe. Po zdolání žebříku následuje třetí obtížný úsek, kterým je dosažení vrcholu Donnermandl ve výšce 1920 metrů nad mořem.
Cesta, která není pro každého
Donnerkogelská via ferrata patří tedy k těm obtížnějším a nezkušení lezci by se na ní rozhodně neměli vydávat. Ani ti zkušenější by ale neměli na cestu vyrážet dříve než na konci června, když všude roztaje sníh. Vzhledem k proslulosti této ferraty je třeba počítat s tím, že v letních měsících bude poněkud zaplněná, navíc bohužel i těmi, kteří přecenili své síly a působí velká zdržení. Ideálním řešením je si přivstat a vyrazit již první lanovkou na Gosaukamm.
Z vrcholu Donnerkogel vede zpět k horní stanici lanovky částečně zajištěná cesta, která je již o poznání méně náročná. i zde ale mohou potíže činit zbytky sněhových polí, především v začátku sezóny.
