Článek
Lidé kmene Himba
Na severu Namibie žije polokočovným způsobem života asi 50 000 příslušníků kmene Himba. Jejich tradiční způsob života je plný zvyků a obyčejů, které jsou pro příslušníky západní civilizace zcela nepochopitelné. Tím nejznámějším z těchto pro nás podivných zvyků, je poskytování manželek návštěvníkům osady. Ještě, než se na tento zvyk podíváme podrobněji, zastavme se na chvíli u druhé zvláštnosti. Tou je přístup těchto lidí k hygieně.
Jak se vykoupat na poušti
Na pouštích severní Namibie není vody nazbyt. Používat ji k něčemu takovému jako je koupání je proto zcela nemyslitelné. Jak to tedy Himbové dělají s hygienou? Sprchu jim nahrazuje tzv. kouřová koupel a jejich kosmetikou je směs tuku, okrového barviva a nadrcených částí keře Omuzumba. Tato směs chrání jejich kůži před prudkým sluncem i dotěrným hmyzem. Kromě toho má však i symbolický význam. Červená barva této směsi vyjadřuje úctu k zemi i lidské krvi. Unikátní hygienické návyky jsou nicméně vysvětlitelné přírodními podmínkami, a proto relativně dobře pochopitelné pro našince. O jiných zvycích se to již říci nedá.
Ženy mají v kmeni Himba jasně určenou roli
Hosté mohou počítat s pohostinností. Až přílišnou
Lidé kmene Himba jsou velmi pohostinní a svých návštěvníků si velice váží. Vyjadřují to ale poněkud svérázným způsobem. Aby se Himbové ujistili, že se u nich hosté cítí jako doma, nabídnou jim na noc nejen svoji chýši, ale i manželku. Manžel potom spí buď ve vedlejší místnosti, anebo rovnou venku. Tento zvyk se v jazyce Himbů nazývá Okujepisa Omukazendu a je skutečně pouze vyjádřením úcty k hostovi a snahy o to, aby se cítil jako doma.
Vnímání nahoty a sexu jako takového je pro Himby výrazně odlišné od toho evropského. Je třeba také říct, že společnost je u Himbů striktně rozdělená, zatímco muži loví a starají se o dobytek, ženy mají na starosti děti, kuchyni, či sběr dřeva. Žena musí muže za všech okolností poslouchat. Zkrátka a dobře, jiný kraj, jiný mrav, anebo snad ne?
Časy se mění
Kmen Himbů samozřejmě nežije ve vzduchoprázdnu a stýká se jak s většinovou namibijskou společností, tak s kulturou západní. I Himbové se proto někdy rozhodnou odejít do měst a žít způsobem života, který je podobný tomu našemu. I řada členů kmene mluví o tom, že pro své děti chtějí spíše civilizační způsob života. Jen málokdo z nás by jim asi něco takového odpíral. Jak ale vnímat opačný přístup? Jinými slovy, jak se dívat na Himby, kteří své zvyky v žádném případě měnit nechtějí?
Máme právo Himbům jejich kulturu kritizovat, nebo se jim vysmívat? To, že je jiná než naše, neříká nic o tom, že by měla být horší. Nikdo nás nenutí přijímat jejich zvyky, tak proč bychom měli my nutit Himby, aby přijali náš způsob života proti své vůli? Proti sobě zde ale stojí dva zásadně odlišné přístupy. Podle jednoho z nich jsou lidská práva univerzální a nelze je jakkoliv omezovat. V takovém případě ale nemůže fungovat systém, kdy manžel půjčí hostovi manželku jenom na základě svého rozhodnutí. Na druhou stranu by ale při striktním vyžadování tohoto přístupu zmizela ze světa tisíc let stará kultura s jedinečným způsobem života. Tento problém neřešíme jen u Himbů, ale v mnoha dalších částech světa. Jednoznačná odpověď pravděpodobně neexistuje a každý z nás si bude muset utvořit svůj vlastní názor. Jaký je ten váš?
