Článek
Byl krásný zářijový den a jako se už stává pravidlem, i tentokrát jsme pozvali naše barcelonské kamarády, kteří neodmítli možnost uniknout z víru rušného města do klidné přírody.
A tak jsme už zase vyrazili vlakem z Barcelony objevovat místní nedaleké hory a kopce.
...
Když se dveře vlaku po asi hodině jízdy otevřely a vypustily nás ve vesnici Sant Martí de Centelles, pomyslel jsem si - konečně zase na čerstvém vzduchu! Tady nás přivítala opravdová vesnická idyla, kolem bylo spousty zeleně a do toho sem tam vykukovaly mezi stromy zajímavé skalnaté útvary.
S lehkými batohy a posilnění rychlým espressem v jednom baru (není nad dobrou kávu a croissant před výstupem!), jsme se od vlakového nádraží vydali na stezku, která nás vedla na vrchol Tagamanent (1056 m).
Trasa výstupu postupovala skrz les ve stínu jeho stromů. To bylo naše štěstí. Ten den byl krásně slunečný, ale na konec září i překvapivě horký a my šli v poledne právě v tom horku největším.
...
Výšlap na vrchol Tagamanent, byl tak trochu jako cesta strojem času do minulosti.
Tagamanent se totiž chlubí pozůstatky prvních pravěkých osadníků, ruiny středověkého hradu a taky kamennými statky a starými cestami. Hrad byl poprvé zdokumentován středověkými kronikáři v roce 945.
Kdo ví, možná jsme šlapali po stejných kamenech, po kterých kdysi mašírovali na svých koních katalánští rytíři.
...
Než jsme vystoupali na samotný vrchol, dali jsme si pauzu u kamenného statku Bellver, který slouží nejen jako maják pro hladové a žíznivé turisty, ale taky jako restaurace se speciálním degustačním menu a dokonce i jako etnologické muzeum.
My se ale místo delikátních chuťovek spokojili s vychlazeným pivem a sklenkou místního vermouthu. Degustační menu totiž musí být rezervováno dopředu, což jsme neměli, a tak si tento zážitek necháváme na jindy.
Gastronomický statek Bellver nám poskytl spočinutí a čas pro několik našich kamarádů, kteří kvůli zdravotnímu omezení stoupali pomalejším tempem.
To nám ale vůbec nevadilo!
Posezení na terase restaurace s výhledy do okolí bylo totiž výborné.
...
Po našem krátkém intermezzu na terase restaurace jsme se potom konečně vypravili dosáhnout vrcholu Tagamanent.
Na něm nás přivítaly panoramatické výhledy, které by si zasloužily svou vlastní pohlednici (a určitě nějaká taková existuje).
V dálce se třpytilo moře a přírodní park Collserola, který ohraničuje z jedné strany Barcelonu.
O kus dál napravo byly vidět skály Montserrat, a za našimi zády začínaly větší kopce přírodního parku Montseny, které se zdály být na dosah ruky.
A když by byla viditelnost ještě lepší, mohl jsi z tohoto místa v klidu dohlédnout i na předhůří Pyrenejí a samotné Pyreneje.
To byla naše odměna! Ta námaha stála za to!
...
Z vrcholu jsme potom už jen pokračovali zpátky do údolí.
Sestup z Tagamanentu byl v pohodovém tempu a stezka nás vedla až do vesnice Figaró-Montmany, kde jsme nastoupili na zpáteční vlak do Barcelony a večer jsme byli doma.
Byl to solidní výšlap, který stál za každou vynaloženou kapku potu.
Jak jsme se tam dostali?
- Barcelona >>> vesnice Sant Martí de Centelles (vlakem cca 1h15min)
- vesnice Figaró-Montmany >>> Barcelona (vlakem cca 1h)
Kudy jsme šli?
- vesnice Sant Martí de Centelles >>> kamenná masia s restaurací Bellver >>> vrchol a ruiny hradu Tagamanent (1056 m) >>> vesnice Figaró-Montmany
- https://mapy.cz/s/gomocodohe (délka 14,6 km | převýšení 744 m)
Koukni na videa
Může se hodit
1️⃣ Na místo začátku výšlapu se dá dostat jednoduše přímým vlakem z Barcelony, jak už jsem ti psal dříve (cesta trvá okolo 1h). Výhodou vlaku v tomto případě je taky to, že z vrcholu zpátky můžeš jít jinou trasou a nastoupit na zpáteční vlak v sousední vesnici. Nezapomeň na výšlap přibrat dostatek vody, protože to není zas tak malý kopec. Nahoře je restaurace Bellver, kde si můžeš koupit vodu nebo pivo, ale má omezenou otevírací dobu (10:30-17:00) a pozor, je otevřena pouze o víkendech.
2️⃣ Restaurace Bellver pěkný kamenný statek, ve kterém majitelé nabízí pouze degustační menu, které se musí objednat předem. Podle hodnocení to může stát za to, ale my jsme to menu tentokrát na našem výšlapu nenaplánovali. Každopádně se ale i tak dá na terase restaurace posedět a koupit si pivo, vodu nebo něco malého k snědku jako olivy a tak. Více informací o restauraci a rezervaci najdeš na jejich webových stránkách.
3️⃣ Vrchol Tagamanent (1056 m) je zajímavý nejen svými krásnými výhledy do okolí, ale i tím, že na něm narazíš na ruiny stejnojmenného hradu. Hrad byl poprvé doložen středověkými kronikáři v roce 945. Tenhle fakt dodává celému výšlapu na zajímavosti a atmosféře.
4️⃣ Lokalita okolo Tagamanentu se nachází na začátku velkého přírodního parku Montseny. Vrcholy jeho hor sahají až do výšky 1705 m nad mořem a dá se na ně samozřejmě pokračovat. U restaurace je parkoviště a dá se tam dojet dobře autem, takže pokud chceš navštívit ještě i jiné místa v Montseny, tak můžeš začít výšlap právě od toho parkoviště.
5️⃣ Kousek za restaurací Bellver je taky etnologické muzeum L'Agustí. My jsme toto místo díky mojí neznalosti minuli a až doma při přípravě tohoto reportu jsem si muzea všiml. Prohlídky jsou pouze o víkendech a v limitovaných hodinách v 10:30 a 16:30, musí být rezervovány dopředu. Je to etnologické muzeum věnované výuce toho, jaký byl život na venkově v této oblasti Montseny v polovině 19. století. Více informací je na webových stránkách muzea.
Fotky s popisky
TIP: Klikni na fotku, otevře se ti velký náhled a popis nebo příběh fotky.
Tohle je výhled z vesnice Sant Martí de Centelles na okolní kopce a skály. Oproti Barcelony tam bylo o mnoho víc zeleně.
První polovina výstupu vedla pěknou lesní stezkou, kde jsme byli chráněni stínem před poledním slunce. To bylo naše štěstí.
Po cestě jsme naráželi na různé neidentifikovatelné kamenné ruiny. Tohle je jedna z nich. Nejspíš nějaký opuštěný statek. V dáli ten malý zelený výčnělek byl náš cíl - vrchol Tagamanent (1056 m).
A tady už je hora Tagamanent z větší blízky, ale ještě teprve z druhého kopce. Jak jsem psal ve článku, před výstupem na úplný vrchol jsme si totiž udělali pauzu v místním statku s terasou a restaurací, abychom mohli počkat na kamarády, kteří měli ze zdravotních důvodů pomalejší tempo.
Přicházíme ke statku Bellver, vidíme další turisty na terase a začínám mít žízeň - To je znamení, je třeba si dát vychlazené pivko :-)
Kromě terasy má tento kamenný statek taky vnitřní prostory s barem a místnostmi pro další sezení. Uvnitř na nás „dýchala“ příjemná atmosféra a s mojí Lucíí jsme se shodli, že se musíme někdy v budoucnu vrátit a objednat si v restauraci to speciální degustační menu, o kterém jsem už psal a které je dostupné jenom na objednávku předem. Při tomto výletu jsme si vystačili tentokrát jenom s pivem a vermouthem.
A tady ještě jeden další pohled na kamenný statek s restaurací Bellver… Je to opravdu pěkná stavba a s těmi všemi výhledy okolo je ještě krásnější…
Tohle je jeden z krásných výhledů, na který jsem měl možnost koukat, když jsem ze strany obcházel statek. Kopce na fotce jsou pokračováním přírodního parku Montseny, který má krásné zelené lesy. Hora Tagamanent se nachází na samé hranici parku Montseny, a to co je na fotce vidět, je pouze jeho malá část. Hory totiž pokračují i za těmito vrcholy a někdy v příštích výletech se tam vydáme taky.
Odpočinku na terase s pivem v ruce už bylo dost… Tady už šlapeme konečně na hlavní vrchol celého výletu. Poslední část stezky vede okolo skály, která je vlastně základnou pro ruiny hradu Tagamanent. Na celé trase nás doprovází tenhle kamarádův pes.
Tady už je vrchol Tagamanent a ruinu hradu opravdu z blízky. Z celého hradního komplexu se do dnešní doby dochovaly jen jeho kostel a několik zdí.
Jak jsem už psal, z úplného vrcholu se nám otevřely krásné panoramatické výhledy na všechny strany s dohledem na moře, Montserrat, ale taky předhůří Pyrenejí a Pyreneje samotné…
Cesta od ruin hradu zpátky na dolů byla taky zážitkem. Rozprostíral se nám při ní totiž výhled na další hory přírodního parku Montseny, který jak už jsem říkal u Tagamanentu vlastně začíná. Na fotce je vidět pouze malá část celého parku a v budoucnu mám v plánu vystoupat na další místní vrcholy.
To jsem já, kochám se výhledy… Chtělo to ještě pivečko do ruky :-)
Sestupová trasa vedla do jiné vesnice a jinou stezkou, která byla o hodně snadnější.
A tady už jsme zpátky dole ve vesnici Figaró-Montmany, ze které nám jel vlak zpátky do Barcelony.
Tak na viděnou Tagamanente a Montseny! Uvidíme se zase někdy příště!
Kdo jsem?
Horal z Beskyd, který se vydal žít a objevovat Španělsko. Jezdí do hor, běhá po nich, skialpuje a poznává kouty této země. Píšu pro moje milované rodiče, rodinu a kamarády, a rád přivítám ve čtení i tebe.
👉 Klikni na „Líbí se“ jestli se ti foto report a moje zápisky hodí. Klikni na „Sledovat“ a přihlas se k odběru mých dalších výprav.
📸 Hory Španělska na Seznamu (foto reporty) https://tinyurl.com/horyspanelska
🎬 Hory Španělska na YouTube (videa) https://www.youtube.com/@horyspanelska
