Článek
Softwarové akcie mají za sebou mimořádně bolestivé období. Podle analytika Evercore ISI Kirka Materneho šlo doslova o „čtvrtletí, na které by investoři nejraději zapomněli“. ETF iShares Expanded Tech-Software Sector ETF (IGV) v prvním čtvrtletí odepsal 24,3%, a vůči širšímu indexu S&P 500 šlo o tak slabý výkon, jaký trh u tohoto segmentu nezažil od roku 2002. Není proto divu, že kolem softwarového sektoru dnes převládá apatie, zmatek a silná opatrnost.
To ale ještě neznamená, že je celý sektor odepsaný. Materne tvrdí, že návrat softwarových akcií nebude rychlý ani jednoduchý, ale investoři by měli sledovat tři konkrétní faktory, které mohou postupně změnit sentiment. Jinými slovy: obrat nemusí přijít zítra, ale první signály se dají rozpoznat dopředu. A právě ty mohou rozhodnout o tom, kdo nakoupí včas a kdo se vrátí až ve chvíli, kdy už bude většina růstu pryč.
Prvním důležitým tématem jsou takzvané usage-based metriky, tedy ukazatele založené na skutečném používání služeb. Právě ty mohou investorům konečně ukázat, že firmy kolem umělé inteligence jen nemluví, ale že ji opravdu umějí monetizovat. V posledních měsících totiž řada softwarových společností hlasitě prezentovala své AI nástroje, jenže trh stále nevidí dost důkazů, že z nich plynou výraznější příjmy. Pokud firmy začnou ukazovat, že zákazníci AI funkce skutečně používají ve velkém a že se to promítá do tržeb, může se důvěra vrátit poměrně rychle.
Druhým klíčovým faktorem je srovnání se sektorem polovodičů. Ten totiž software v prvním čtvrtletí doslova převálcoval. ETF VanEck Semiconductor ETF (SMH) překonal IGV o 30,7 procentního bodu, což byl vůbec největší kvartální rozdíl v historii. A právě to vytváří pro software obrovský problém. Investoři si zcela logicky pokládají jednoduchou otázku: proč riskovat v softwaru, když čipy vydělávají mnohem víc a mnohem rychleji?
Materne přitom upozorňuje, že software a polovodiče nejsou soupeři v přímém smyslu. Oba sektory mohou dlouhodobě růst současně, protože AI ekosystém potřebuje jak výpočetní hardware, tak software, který ho dokáže komerčně využít. Jenže v praxi dnes kapitál proudí hlavně tam, kde jsou výsledky okamžitě vidět, tedy do čipů. Aby se software znovu dostal do hry, musí alespoň částečně začít stahovat tento výkonnostní rozdíl. Nemusí hned polovodiče překonat, ale investoři potřebují vidět, že propast mezi oběma segmenty se začíná zmenšovat.
Třetím a možná nejdůležitějším bodem je disciplína v nákladech. Softwarové firmy dnes investují obrovské peníze do AI, jenže investory už nezajímá samotný slib budoucnosti. Chtějí vidět, že management zvládne financovat AI expanzi a současně udržet provozní marže pod kontrolou. Právě tady budou muset přijít nepříjemná rozhodnutí, včetně škrtů, efektivnějšího řízení a v některých případech i propouštění. Morningstar upozorňuje, že firmy se touto cestou už skutečně vydávají, ale samotné snižování nákladů nestačí. Trh chce důkaz, že AI výdaje povedou i k reálnému finančnímu přínosu.
To je dnes možná největší problém celého sektoru. Softwarové firmy utrácejí miliardy za vývoj, infrastrukturu a nové produkty, ale podnikové rozpočty zákazníků se neotevírají tak rychle, jak trh ještě před pár měsíci doufal. Dokud investoři neuvidí jasné známky toho, že podniky skutečně nakupují AI řešení ve velkém, bude těžké mluvit o skutečném obratu. Jinak řečeno: sektor nepotřebuje další sliby, ale tvrdé důkazy.
Z toho plyne poměrně jasný závěr. Softwarové akcie mohou znovu ožít, ale nepovede k tomu jediný velký katalyzátor. Bude to kombinace tří věcí: lepší důkazy o monetizaci AI, zmenšování propasti vůči čipovým titulům a tvrdší kontrola nákladů. Dokud se tyto tři linie nezačnou potkávat, zůstane software pod tlakem.
Podle Materneho mají největší potenciál z velkých jmen Microsoft, Salesforce, Snowflake, Intuit a Samsara. Ani u nich ale nejde o sázku na rychlé zbohatnutí přes noc. V současném prostředí bude dál rozhodovat hlavně selekce, trpělivost a schopnost odlišit firmy s reálným AI byznysem od těch, které na umělé inteligenci zatím jen marketingově surfují.
