Článek
Ronaldova dvouapůlletá smlouva, která má údajně hodnotu až 200 milionů eur (212 milionů dolarů) ročně včetně obchodních dohod, učiní z 37letého fotbalisty nejlépe placeného hráče v historii a nejlépe placeného sportovce na světě.
Pro představu, Ronaldovy individuální roční příjmy přesáhnou celkové mzdové náklady zhruba poloviny klubů anglické Premier League. Bývalá hvězda Realu Madrid, Manchesteru United a Juventusu na začátku tohoto týdne tvrdila, že „jedinečná smlouva“ je odpovídající jeho statusu „jedinečného hráče“.
Ronaldo v listopadu ukončil smlouvu s Manchesterem United poté, co poskytl třaskavý rozhovor kritizující klub a dle jeho slov „no name“ manažera Erika ten Haga.
Přestup portugalského útočníka přichází v době, kdy Saúdská Arábie údajně připravuje potenciální společnou kandidaturu na pořádání mistrovství světa ve fotbale v roce 2030, a následuje po odkupu historického klubu z Premier League Newcastle United, saúdským veřejným investičním fondem na konci roku 2021.
Deník Financial Times v říjnu informoval, že saúdský PIF během prvních osmi měsíců roku 2022 vyčlenil na sponzorské smlouvy více než 2 miliardy dolarů, z nichž většina směřovala do domácích fotbalových soutěží.
Autor a odborník na fotbalové finance Kieran Maguire ve čtvrtek pro CNBC uvedl, že podpis smlouvy s Ronaldem není snahou o soupeření s největšími evropskými ligami, ale „marketingovým tahem“, které království umožňuje diverzifikovat svou obchodní přitažlivost mimo přírodní zdroje, vzhledem k velikosti hráčova individuálního profilu.
„Když se podíváte na sledovanost na sociálních sítích, kterou přináší někdo se statusem Cristiana Ronalda, je mnohem větší než u jednotlivých fotbalových klubů,“ řekl Maguire.
„Saúdská Arábie má mladou populaci, takže on tuto generaci k sobě zcela jistě přitáhne. Má to ekonomický přínos, politický a společenský přínos a finanční náklady jsou naprosto nepodstatné.“
Manchester United a Liverpool v saúdském hledáčku?
Převzetí Newcastlu United saúdskou PIF se setkalo s kritikou napříč celým fotbalovým světem – bylo to považováno za snahu o vylepšení pověsti země na pozadí špatného stavu lidských práv.
Na protest proti převzetí vznikla skupina nazvaná NUFC Fans Against Sportswashing, ale mnoho fanoušků Newcastlu, kteří sledovali, jak jejich klub prochází dlouhým obdobím průměrnosti, investici uvítalo v naději, že se stane konkurenceschopnou silou v Anglii i mimo ni.
Pouhých 15 měsíců po dokončení transakce se klub nachází na třetím místě tabulky Premier League, vklíněn mezi věčné giganty Manchester City a Manchester United.
Saúdští představitelé důsledně odmítají obvinění ze sportovně nekalých praktik při různých sportovních aktivitách a konsorcium, které Newcastle převzalo, vedené britskou podnikatelkou Amandou Staveleyovou, trvá na tom, že PIF je na saúdské vládě zcela nezávislý.
PIF však tvoří základ saúdského ekonomického projektu a jeho programu Vize 2030. Ve výročních finančních zprávách se objevují prohlášení krále Salmána bin Abdulazíze a korunního prince Mohammeda bin Salmána, v nichž se chválí pokrok PIF.
PIF vlastní 80 % klubu, zbývajících 20 % si rozdělily Staveleyho společnosti PCP Capital Partners a RB Sports & Media.
Spory o vlastnictví provázejí také mistra Premier League Manchester City (vlastněného skupinou Abu Dhabi United Group) a francouzského mistra Paris Saint-Germain (vlastněného společností Qatar Sports Investments).
Po pozorování dalších státem sponzorovaných převzetí v uplynulém desetiletí, spolu s úspěchem kontroverzního prosincového mistrovství světa ve fotbale v Kataru, Maguire naznačil, že Saúdská Arábie by mohla usilovat o rozšíření svého fotbalového portfolia jedním ze dvou způsobů.
„PIF by se mohla vydat podobnou cestou jako SAE, kdy má City Football Group, a zvolit model vlastnictví více klubů, kdy má vlastně mateřskou loď a spoustu satelitů,“ navrhl.
Kromě svého vlajkového klubu Manchester City vlastní nyní City Football Group ADUG devět dalších klubů na čtyřech kontinentech s jednotnou značkou a dostupností zdrojů.
„Z finančního hlediska se to vlastně ukazuje jako docela úspěšné, protože můžete mít kontinuitu, pokud jde o kulturu a filozofii v klubech, můžete převádět hráče, abyste pomohli jejich rozvoji, a pak je můžete začít prodávat za vyšší ceny, takže se to v dnešní době ukazuje jako docela chytrý model,“ dodal Maguire.
Vzhledem k tomu, že v Saúdské Arábii žije mnoho majetných osob, které by mohly mít zájem navázat na akvizici Newcastlu United, naznačil, že by se do hledáčku Rijádu mohly dostat i další prestižní kluby.
Liverpool i Manchester United, dva pravděpodobně největší kluby v Anglii, pokud jde o celosvětový profil, veřejně prohlásily, že jsou otevřené investicím a možná i úplnému prodeji.
„Saúdové viděli pozitivní reakci fanoušků Newcastlu – v Liverpoolu a Manchesteru United jsou dva kluby, které se veřejně hlásí k nějaké formě investice, a to bez urážky Newcastlu United, to jsou mnohem větší ryby,“ řekl.
„Investice do sportu jsou atraktivní. Vzhledem k vysokým cenám, které budou muset jít a zaplatit za klub takového formátu, se vám investice nemusí nutně výrazně finančně vrátit, ale nefinanční návratnost, jak jsme viděli na Etihadu (svatostánku Manchesteru City) i v PSG, je vesměs pozitivní.“
Model individuálních hvězdných podpisů by mohl ohrozit MLS
Ratingová agentura DBRS Morningstar naznačila, že Ronaldův přestup do saúdskoarabské profesionální ligy a jeho zjevné záměry by mohly ohrozit profily úvěrového rizika evropských a severoamerických klubů.
„Vzhledem k tomu, že v Evropě jsou náklady na hráče ve fotbalových klubech vázány na jejich příjmy, mohly by rostoucí individuální platy vyvolané zahraniční poptávkou časem snížit kvalitu mužstva. To by mohlo mít dlouhodobější dopad na výsledky na hřišti, hodnotu značky a sledovanost týmů, které nejsou schopny zvyšovat příjmy a reinvestovat do svých mužstev,“ uvedl Michael Goldberg, senior viceprezident společnosti DBRS Morningstar pro sportovní finance.
Saúdské investice narušily profesionální golf v podobě LIV Golfu, soutěže oddělené od tradiční PGA Tour, která využila hlubokých kapes Rijádu k přilákání některých z největších hráčských jmen.
Goldberg však naznačil, že přilákání hrstky superhvězd na sklonku kariéry do ligy týmových sportů by Saúdské Arábii nestačilo k tomu, aby přitáhla kritickou masu zájmu fanoušků, protože kvalita hry by byla stále výrazně nižší než v nejlepších evropských ligách.
Poznamenal, že saúdský model představuje větší hrozbu pro USA, protože Major League Soccer (MLS) má dlouhodobou strategii přilákat stárnoucí hvězdné hráče, aby se zvýšil zájem a sledovanost. Za tímto účelem smí každý klub podepsat smlouvu se třemi hráči, jejichž kompenzační balíček je vyloučen z platového stropu týmu.
Například italský útočník Lorenzo Insigne odešel v roce 2022 z Neapole do Toronta FC a stal se nejlépe placeným hráčem v historii MLS s údajným ročním platem 12,4 milionu dolarů. Tato částka vypadá až úsměvně ve srovnání s obří smlouvou, kterou podepsal Ronaldo.
„SPL může daleko přeplatit kluby MLS a mohla by ohrozit klíčový aspekt obchodního modelu MLS. Celková kvalita hry v MLS se sice rychle zvyšuje díky investicím do rozvoje hráčů, trenérů a určených hráčů, ale rozdíl v kvalitě mezi ní a SPL je mnohem menší než v případě SPL ve srovnání s evropskými ligami,“ uvedl Goldberg.
Společnost DBRS Morningstar se proto domnívá, že finanční síla SPL a ochota zaměřit se na hvězdné hráče z evropských lig, kteří by jinak mohli uvažovat o MLS, by mohla negativně ovlivnit úvěrový profil severoamerických klubů.
Goldberg předpokládá, že saúdská investice bude představovat větší bezprostřední riziko pro jednotlivé sporty, jako je golf, tenis, smíšená bojová umění (MMA) a dostihy.
Evropská mzdová inflace
Evropské kluby v posledních desetiletích neustále zvyšují přestupové částky a platy hráčů, aby přilákaly a udržely špičkové talenty a udržely si svou konkurenceschopnost.
Goldberg naznačil, že saúdské investice do jednotlivých hráčů by mohly hnát platy hráčů nahoru, ale evropský fotbalový orgán UEFA nedávno zavedl pravidla, podle kterých žádný klub nesmí v roce 2023 utratit více než 90 % svých ročních příjmů za platy, přestupy a odměny agentům. Tento limit se v roce 2025 dále sníží na hranici 70 %.
„Pokud tedy příjmy nebudou nadále růst, budou mzdové náklady evropských klubů omezeny. Podle tohoto scénáře by zvýšené platy jednotlivých hráčů mohly časem vést ke snížení kvality mužstva a konkurenční nevýhodě oproti mimoevropským týmům,“ uvedl Goldberg.
„Jakýkoli negativní dopad na výsledky na hřišti, hodnotu značky a sledovanost by měl dopad i na úvěrový profil evropských fotbalových klubů a nejvíce by byly ohroženy kluby, které by nemohly zvyšovat příjmy a reinvestovat do svých mužstev.“
