Článek
Vedoucí představitelé ukrajinských podniků byli mezitím zmítáni jak geopolitickými větry, tak místním násilím a rozvratem – a to i přesto, že mnozí z těchto ještě nedávno prominentních osob strávili 12 měsíců bojem ve válce. Po celou dobu bojovali za to, aby udrželi své společnosti nad vodou – což je podle nich pro budoucnost Ukrajiny nezbytné.
Válka má pro ekonomiku země devastující účinky, podle Světové banky se HDP v loňském roce propadl přibližně o 30 %. Organizace odhaduje, že obnova zničené infrastruktury bude stát asi 350 miliard dolarů. Podle některých odhadů se reálné mzdy v soukromých podnicích během prvních devíti měsíců války propadly asi o 27 %, přičemž se předpokládá, že asi 11 % podniků na Ukrajině bylo zcela uzavřeno.
Přesto ale drtivá většina podniků a přinejmenším přežila – ať už přijetím válečných obchodních strategií, přeorientováním se na válečné úsilí, nebo dokonce přesunem do okolních zemí, aby získaly nové klienty a zůstaly naživu.
Ve dnech před prvním výročím konfliktu se američtí novináři setkali s několika ještě nedávno vrcholnými manažery, které jsme poprvé potkali během prvních měsíců války. Přestože trvají na tom, že jejich zkušenosti z uplynulých 12 měsíců nejsou mezi Ukrajinci až tak neobvyklé, každý z nich vypráví příběh, který je srdcervoucí i inspirativní zároveň.
Od lovu humrů po zranění na bojišti
Před necelým rokem Serhij Pozniak, předseda představenstva kyjevské společnosti FinStream, která poskytuje finanční služby, lovil humry na jachtě v Karibiku, bosý, v šortkách a s obrovským úsměvem na tváři.
Úžasné je, že úsměv mu stále zůstává. Ale nic jiného v Pozniakově životě se jeho bezstarostnému životu ze začátku roku 2022 nepodobá. Když 24. února loňského roku Rusko zaútočilo, spěchal, aby se znovu připojil k praporu Národní gardy, u kterého sloužil v letech 2014 až 2016, a prvních devět měsíců strávil bojem na frontě. V listopadu, během prudké dělostřelecké bitvy proti ruským žoldákům ze skupiny Wagner v lese Kreminna na východě Ukrajiny, Pozniak šlápl na minu a následný výbuch mu utrhl pravou nohu. Spolubojovníci ho sedm hodin evakuovali přes bažiny; později v kyjevské nemocnici podstoupil amputaci pod kolenem a od té doby se zotavuje.
Ačkoli byl před válkou vojenským záložníkem, říká, že jeho proměna z podnikatele ve válečného veterána se zdá být široké veřejnosti těžko pochopitelná.
Začátkem února Pozniak přesvědčil lékaře, aby mu dovolili o berlích na několik hodin opustit nemocnici a setkat se s předsedou ukrajinské národní banky, aby založil fond pro malé a střední podniky, který těmto firmám pomůže podílet se na očekávaném obrovském úsilí o poválečnou obnovu. Tento fond by mohl být klíčovým partnerem společnosti FinStream: Společnost láká investory do těchto podniků a poskytuje jim financování.
FinStream, který v loňském roce dosáhl příjmů ve výši 6 milionů dolarů, podle Pozniaka utrpěl v důsledku války pouze 10% pokles příjmů – což považuje za úspěch a zároveň za cenný přínos pro zemi. „Udělali jsme spoustu obchodů,“ říká. „A až válka skončí, budeme na projektech pracovat znovu.“
Do té doby se Pozniak podrobí rozsáhlé rehabilitaci. Příští měsíc má odletět do New Yorku, kde mu bude díky organizaci Kind Deeds, která se zabývá léčbou ukrajinských válečných zraněných, nasazena protéza nohy. Přejeme hodně štěstí!
Chcete-li se dozvědět jako první o novinkách na trhu, zaregistrujte se k odběru našeho Ranního Burziána zde.
Telefonát přímo z pekla na Zemi
V den ruské invaze loni v únoru zamířil Serhij Žujkov, generální ředitel kyjevské společnosti BlackShield Capital Group, která spravuje aktiva v hodnotě 500 milionů dolarů, do války – bez jakýchkoli vojenských zkušeností. Vstoupil do dobrovolnického praporu a po krátkém bojovém výcviku byl vyslán na frontu.
Čtyřicetiletý Žujkov si sotva dokázal představit, jak bude vypadat jeho život po jednom jediném roce. Na praskající lince mobilního telefonu z válečné zóny Bachmut na východě Ukrajiny Žujkov říká, že se cítí jako v pekle na zemi a svádí lítý boj o přežití, který téměř připomíná první světovou válku. Tedy podle jeho představ.
Žujkov již před několika málo měsíci předpověděl, že válka hluboce změní podnikatelskou komunitu a rozdělí ty, kteří se rozhodli bojovat ve válce, od těch, kteří zůstali mimo boj. To platí tím spíše nyní, kdy je Žujkov ostříleným vojákem, který bojuje v nejbrutálnější evropské válce za posledních 80 let – a nese si emocionální jizvy z uplynulého roku.
Přes to všechno byl Žujkov – stejně jako Pozniak – odhodlán pokračovat ve své podnikatelské činnosti, protože ji považoval za nezbytnou součást válečného úsilí. Zatímco on byl mimo boj, ostatní klíčoví manažeři BlackShield pracovali na rozšíření obchodu v Evropě a Dubaji. A sám Žujkov věří, že jeho obchodní dovednosti byly v bitvě velkým přínosem. Jednou z nejlepších schopností je přizpůsobivost – to je jeho motto.
Růst, který nezastavila ani válka
Pro některé společnosti konflikt znamenal dramatické snížení počtu zaměstnanců, protože někteří uprchli ze země a jiní strávili rok boji.
To byl případ také společnosti UMG Investments, kyjevské investiční firmy, která spravuje tři portfolia. Po roce se EBITDA společnosti pohybuje mezi 20-25 % předválečného výkonu v hodnotě 150 milionů dolarů ročně a její portfolia jsou podstatně menší. Společnost UMG snížila počet svých zaměstnanců z přibližně 5 000 na pouhých 1 100 lidí, z nichž asi 130 je mimo boj s ruskými jednotkami.
Gorochov říká, že se svým restrukturalizovaným podnikem mezitím raději začal hledat nové investory v Evropě, protože dospěl k závěru, že Ukrajina se pravděpodobně v dohledné době nevrátí k normálu.
Sám Gorochov se domnívá, že panuje velká pravděpodobnost, že válka letos neskončí. Potřeboval tak raději vytvořit systém, v němž by podnikání mohlo pokračovat. A opravdu – navzdory válce skončila společnost UMG v roce 2022 se ziskem a vyplatila investorům dividendu – to vše je pro Ukrajinu důležité. Pokud se vám bude dařit špatně, podnik se zhroutí a vláda nedostane peníze na plnění sociálních a vojenských závazků.
Gorochov nyní operuje z Varšavy, kam se s manželkou a dvěma dětmi evakuoval po ruské invazi loni v únoru. Gorochova manželka umírá na amyotrofickou laterální sklerózu neboli ALS, takže mu bylo na rozdíl od většiny mužů mladších 60 let povoleno opustit zemi.
Komentář autora: Tomu říkáme leadership na úplně nové úrovni. Z našeho českého rybníčku si samozřejmě jen stěží můžeme představovat, co lidé na Ukrajině aktuálně zažívají. Myslet v takové situaci na byznys se může na první pohled jevit jako sobecké nebo nemístné. Ale pozor – musíme si uvědomit, že poválečná Ukrajina bude skutečně potřebovat prakticky nekonečno prostředků. A snažit se zachovat ekonomiku v co nejlepší formě – alespoň v rámci dostupných možností – je tak podle mého doslova aktem hrdinství. David Škvára, Burzovnísvět.cz
