Článek
Anketa
Bylinné sirupy jsou oblíbeným doplňkem stravy pro podporu zdraví a imunity. Jak ale vznikly a jak se vyvíjely v průběhu staletí?
První zmínka o bylinných sirupech se datuje do starověkého Egypta, kde se používaly jako lék na různé nemoci. Bylinné sirupy se vyráběly z medu, který se smíchal s bylinkami, kořením nebo ovocem. Med měl antibakteriální a antiseptické účinky, zatímco bylinky dodávaly sirupu chuť a léčivé vlastnosti. Některé z nejčastějších bylinek používaných v egyptských sirupech byly například máta, anýz, fenykl, skořice nebo datle.
V antickém Řecku a Římě se bylinné sirupy staly součástí lékopisu, tedy umění připravovat a podávat léky. Lékopis byl založen na teorii čtyř tělesných šťáv (krve, žluči, černé žluči a hlenu), které ovlivňovaly temperament a zdravotní stav člověka. Cílem lékopisu bylo udržovat rovnováhu mezi těmito šťávami pomocí vhodných potravin a léků. Bylinné sirupy sloužily jako prostředek k harmonizaci tělesných šťáv a k léčení různých chorob. Mezi nejznámější řecké a římské lékaře, kteří se zabývali lékopisem a používali bylinné sirupy, patřili například Hippokratés, Galén nebo Dioskúridés.
Ve středověku se bylinné sirupy rozšířily po celé Evropě a staly se součástí lidového léčitelství i oficiální medicíny. Bylinné sirupy se vyráběly z cukru nebo medu a různých bylinek, které se považovaly za prospěšné pro zdraví. Některé z nich měly i magický nebo symbolický význam, jako například pelyněk, rozmarýn nebo levandule. Bylinné sirupy se používaly k posilování organismu, k prevenci nebo léčbě nachlazení, kašle, horečky, bolesti hlavy nebo žaludku. Bylinné sirupy se také podávaly jako tonikum nebo afrodiziakum.
V novověku se bylinné sirupy začaly vyrábět průmyslově a dostupněji. A to díky průmyslové výrobě sacharózy, která nahradila drahý med a pracně v domácích podmínkách vyráběný sirob. První pokusy o extrakci sladkého sirupu z řepy učinil francouzský botanik Olivier de Serres v roce 1590, ale jeho metoda nebyla prakticky využitelná.
Průmyslová výroba cukru z řepy začala až na počátku 19. století v Prusku pod vedením Franze Karla Acharda, který také šlechtil nové odrůdy s vyšším obsahem sacharózy.
Vznikaly nové receptury a kombinace bylinek, které měly zajímavou chuť i účinek. Například v 17. století se objevil slavný benediktinský likér založený na více než 20 druzích bylinek macerovaných v alkoholu a slazených medem. V 18. století se rozšířil tzv. oxymel, což byl sirup z octa a medu smíchaný s různými bylinkami jako například tymiánem, šalvějí nebo jitrocelem. V 19. století se stal populárním tzv. pectoral syrup, což byl sirup z cukru a borovicové pryskyřice určený k léčbě kašle a dýchacích potíží.
V současnosti jsou bylinné sirupy stále oblíbenou formou doplňku stravy, či fytoterapeutického prostředku. Existuje mnoho druhů bylinných sirupů s různými složeními, chutěmi a účinky. Některé z nich jsou inspirovány tradičními recepturami, jiné jsou moderním výtvorem. Bylinné sirupy mohou obsahovat například byliny či standardizované bylinné extrakty. Při klasické výrobě sirupu dle lékopisu primárně používáme byliny jejichž účinné látky jsou rozpustné ve vodě.
Bylinné sirupy jsou tedy starobylou formou léčby i potěšení člověka. Mají dlouhou a zajímavou historii plnou změn a inovací. Bylinné sirupy jsou důkazem toho, že příroda nám nabízí mnoho darů pro naše zdraví i radost.
Příště o výrobě medicinálních sirupů Dr.Svatek
