Článek
Sebehodnota je důležitým aspektem osobnosti člověka. Ovlivňuje to, jak se člověk vnímá sám sebe, jak se chová k sobě i k ostatním, jaké má cíle a sny. Sebehodnota je výsledkem interakce mezi vrozenou podstatou člověka a jeho zkušenostmi z života. Člověk má potřebu naplňovat svou podstatu, být sám sebou, rozvíjet své schopnosti a talenty, prožívat radost a smysl. Pokud je tato potřeba uspokojena, člověk má vysokou sebehodnotu a cítí se spokojený a šťastný. Pokud je tato potřeba potlačena nebo zraňována, člověk má nízkou sebehodnotu a cítí se nejistý a nešťastný.
Jedním z autorů, kteří se zabývali sebehodnotou a jejím vztahem k podvědomí, byl švýcarský psycholog C.G. Jung. Podle něj je podvědomí složeno z osobního a kolektivního nevědomí. Osobní nevědomí obsahuje vzpomínky, pocity a myšlenky, které člověk zapomněl nebo potlačil. Kolektivní nevědomí obsahuje archetypy, tj. univerzální symboly a vzorce chování, které jsou společné pro všechny lidi. Jung tvrdil, že sebehodnota je ovlivněna tím, jak člověk integruje obsahy svého podvědomí do svého vědomí. Čím více je člověk schopen uvědomit si a přijmout své stinné stránky, své komplexy a své archetypální energie, tím více je schopen rozvinout svůj individuační proces, tj. proces stávání se celistvou osobností.
Existují však i faktory, které mohou poškozovat nebo zničit sebehodnotu člověka. Mezi ně patří například destruktivní vzorce chování, které si člověk osvojil v dětství nebo později v životě. Tyto vzory mohou být způsobeny negativními zkušenostmi s rodiči, výchovou, falešnými přáteli nebo jinými lidmi.
Některé z těchto vzorů jsou:
- Sebekritika: Člověk si neustále vyčítá své chyby a nedostatky, srovnává se s ostatními a považuje se za horšího.
- Sebeobviňování: Člověk si připisuje vinu za všechno špatné, co se mu stane nebo co udělá jiným lidem.
- Sebeobrana: Člověk se brání před kritikou nebo odmítnutím tím, že útočí na druhé lidi nebo se izoluje od nich.
- Sebeobětování: Člověk si nedovoluje prosadit své potřeby a přání, ale podřizuje se vůli druhých lidí nebo situacím.
- Sebezneužívání: Člověk si ubližuje fyzicky nebo psychicky tím, že si vybírá špatné partnery, zneužívá alkohol nebo drogy, nebo se vystavuje nebezpečným situacím.
Tyto vzory mohou vést k tomu, že člověk ztrácí kontakt se svou podstatou, se svým pravým já. Člověk se stává závislým na vnějších zdrojích sebehodnoty, jako jsou peníze, moc, úspěch, popularita nebo láska. Člověk se stává nespokojeným, frustrovaným a nešťastným.
Jak tedy zvýšit sebehodnotu a naplnit svou podstatu? Existuje mnoho způsobů, jak toho dosáhnout. Mezi ně patří například:
- Sebepoznání: Člověk si uvědomuje své silné a slabé stránky, své hodnoty a cíle, své pocity a potřeby.
- Sebepřijetí: Člověk si respektuje a miluje sám sebe takového, jaký je, s všemi svými kvalitami i nedostatky.
- Sebevyjádření: Člověk si dovoluje být sám sebou, projevovat svou individualitu a kreativitu, sdílet své názory a pocity.
- Seberozvoj: Člověk si klade reálné a smysluplné cíle a pracuje na jejich dosažení, rozvíjí své schopnosti a talenty, učí se nové věci.
- Sebeúcta: Člověk si váží sám sebe i druhých lidí, chová se k sobě i k ostatním férově a slušně, dodržuje své hranice a očekávání.
- Sebesíla: Člověk si věří v to, že dokáže zvládnout různé situace a problémy, že má kontrolu nad svým životem a že je schopen změnit to, co mu nevyhovuje.
Tyto způsoby mohou pomoci člověku zlepšit sebehodnotu a naplnit svou podstatu. Člověk se tak stane spokojeným a šťastným. Člověk se tak stane celistvou osobností.
Nezapomeňme, že to jak vysokou laťku si nastavíme, za tak dlouho vyhoříme.
Většina vyhoření je zapříčiněna vlastním nastavením nedosažitelného cíle.
„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“ — Carl Gustav Jung
Carpe Diem a příště o sebehodnotě u ADHD, pohledem C.G.Junga
