Důchodcům slibuje jistotu a klid. Babiš přitom nevidí, co už pro seniory udělala vláda Petra Fialy

Když se dnes mluví o tom, kdo přidal důchodcům nejvíc, často se vytáhne jedno číslo a tím debata končí. Jenže právě u penzí je tohle zkratka, která může mást. Jedna věc je, o kolik důchod stoupl v korunách. Druhá věc je, co si za něj senior opravdu koupil po zdražení. A to je rozdíl, který byl v posledních letech naprosto zásadní, více se dozvíte v tomto článku.

Z přehledu valorizací vychází poměrně jasně, že největší nominální skok přišel v roce 2022. Tehdy se starobní důchody zvyšovaly hned třikrát a podle ministerstva práce vzrostly za celý rok v průměru o 2 500 korun měsíčně. To je částka, která v novější historii opravdu vystřeluje nad ostatní roky. Jenže zároveň šlo o období mimořádně vysoké inflace, která velkou část tohoto navýšení rychle ukrojila.

Z mého pohledu je důležité připomenout, proč tehdy penze rostly tak výrazně. Nebylo to proto, že by stát seniorům dopřál mimořádný komfort. Důvod byl mnohem prozaičtější. Ceny rostly tak rychle, že zákonný mechanismus spouštěl mimořádné valorizace.

V praxi to vypadalo takto:

Když se to sečte, dostaneme se právě na zmiňovaných 2 500 korun v průměru za rok 2022. To je bez debat rekordní nominální nárůst.

Jenže tady je potřeba zvednout prst. Vyšší valorizace tehdy nebyla luxusní bonus, ale obrana proti drahotě. Kdo v té době platil elektřinu, plyn, nájem, léky nebo běžný nákup, ten ví, že ceny šly nahoru skoro před očima.

Když si srovnáme poslední roky vedle sebe, vyjde z toho tento orientační obrázek:

Na první pohled je jasné, že rok 2022 z tohoto seznamu úplně vyčnívá. Jenže kdo sleduje důchody dlouhodobě, ví, že srovnávat jednotlivé roky jen podle korun není úplně fér. Některá čísla ukazují jednu valorizaci, jiná součet za celý rok. Navíc se během těchto let měnila i pravidla mimořádných valorizací.

Právě to je častý omyl v internetových debatách. Lidé porovnávají částky, které ve skutečnosti nevznikly za stejných podmínek.

Zkusme si to převést do jednoduché modelové situace. Senior pobíral důchod 18 000 korun měsíčně. Po sérii valorizací si polepšil třeba o více než 2 000 korun. Na papíře to vypadá skvěle. Jenže mezitím se mohlo stát toto:

Rázem je vidět, že rekordní přidání nemuselo znamenat rekordní úlevu. Senior sice dostal vyšší částku, ale zároveň mu výrazně narostly výdaje. A právě tady se láme rozdíl mezi nominálním a reálným růstem.

Proto často říkám, že u důchodů nestačí ptát se, kolik stát přidal. Správná otázka zní: O kolik se skutečně zlepšil každodenní život seniora?

Oficiální údaje ukazují, že po lednové valorizaci v roce 2025 měl průměrný starobní důchod dosáhnout 21 080 korun. Pro leden 2026 ministerstvo počítá s částkou 21 839 korun. Už po mimořádné valorizaci v červnu 2023 přitom průměrná penze překročila hranici 20 tisíc korun.

To jsou bezesporu vysoká čísla. Jenže i tady platí staré pravidlo. Samotná částka bez kontextu nestačí. Pokud v téže době rostou životní náklady, pocit jistoty může být mnohem slabší, než naznačuje samotný údaj o výši důchodu.

Je to podobné jako u mzdy. Když člověku přidají 2 000 korun, ale současně mu o stejnou nebo vyšší částku narostou běžné výdaje, výsledný efekt je mnohem menší. U seniorů je to ještě citlivější, protože většina z nich už nemá prostor si příjem snadno navýšit další prací.

Pokud se otázka položí čistě účetně, tedy kdo přidal nejvíc v korunách, odpověď je poměrně jasná. Nejvyšší průměrné navýšení starobních důchodů přišlo v roce 2022 za vlády Petra Fialy. Ministerstvo práce tehdy uvádělo nárůst o 2 500 korun v průměru za jediný rok.

Jenže v politických debatách se to často používá velmi selektivně. Jedna strana vytáhne rekordní částku. Druhá připomene inflaci. A senior, který doma platí účty, nakonec řeší něco úplně jiného. Jestli mu po zaplacení všeho zbyde víc než dřív.

Na sociálních sítích je dobře vidět, že ani mezi samotnými důchodci nepanuje jednotný pohled. Jedni připomínají, že právě v posledních letech přišlo nejvyšší korunové navýšení. Druzí kontrují tím, že tehdy zároveň přišla největší drahota.

Tohle je podle mě bod, který se přehlíží nejčastěji. Nižší valorizace v klidnější době nemusí znamenat horší výsledek. Když ceny rostou pomalu, i menší přidání může seniorovi reálně pomoct víc než vysoký skok v době inflační bouře.

Například řádná valorizace od ledna 2025 ve výši 358 korun působí proti roku 2022 skoro skromně. Jenže pokud domácnost nečelí tak prudkému zdražování jako tehdy, může být její rozpočet paradoxně stabilnější. A právě stabilita je pro mnoho seniorů důležitější než efektní číslo v televizní debatě.

Podobnou logiku ostatně lidé řeší i u dalších otázek kolem penzí, například kdo má vůbec na starobní důchod nárok. Přehledně to vysvětluje článek kdo nemá nárok na starobní důchod. V praxi totiž nestačí slyšet sliby. Je potřeba znát pravidla.

Kolem valorizací koluje několik častých omylů. Tady jsou ty nejběžnější:

A kdo se v penzijních pravidlech snaží vyznat do hloubky, tomu doporučuji podívat se také na téma jak získat důchod, když jsem nechodil do práce nebo na podmínky výchovného k důchodu 2026. Právě tyto detaily často rozhodují o tom, jak vysoká penze nakonec bude.

Pokud to shrnu úplně jednoduše, největší nominální valorizace přišla v roce 2022. To je fakt, který sedí. Stejně důležité ale je dodat, že šlo o období mimořádné inflace, takže velká část přidání jen doháněla rychle rostoucí ceny.

Pro běžného člověka to znamená jediné. Když příště uslyší, že někdo důchodcům přidal rekordně, měl by se hned ptát i na druhou část příběhu. Jak rychle tehdy rostly ceny a co to udělalo s reálnou životní úrovní seniorů. Teprve pak dává srovnání smysl.

Další důležité články naleznete na webu ByznysTrendy.cz.