Článek
Od 1. července 2026 klesá minimální záloha na sociální pojištění u hlavních OSVČ z 5 720 korun na 5 005 korun měsíčně. Pro živnostníka, který jede každý měsíc na minimum, to znamená okamžitou úlevu 715 korun. Změna se týká hlavně těch, kterým po podání přehledu za rok 2025 dál vychází pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Na první pohled jde o příjemnou zprávu pro rodinný rozpočet, zvlášť v době, kdy podnikatelé řeší vyšší náklady, energie, nájmy i běžný provoz. Jenže u důchodu má každá podobná úleva i druhou stranu. Nízká záloha sice dnes nechá více peněz na účtu, ale zároveň znamená nižší záznam pro budoucí výpočet penze. O samotném poklesu záloh a přeplatcích jsme podrobněji psali v článku o tom, komu se může vrátit část zaplacených záloh OSVČ.
Faktury nejsou pro důchod rozhodující
Největší omyl části podnikatelů spočívá v představě, že se jejich budoucí důchod bude nějak odvíjet od toho, kolik peněz jim prošlo účtem. Tak to ale nefunguje. U zaměstnance se do systému propisuje mzda, ze které se odvádí pojistné. U OSVČ je klíčový vyměřovací základ a právě ten může být výrazně nižší než skutečná životní úroveň podnikatele. Člověk může roky fakturovat slušné částky, platit nájem, dovolenou i auto z podnikání, ale pokud zároveň odvádí jen zákonné minimum, stát při výpočtu penze neuvidí jeho obrat ani pocitově dobré příjmy. Uvidí hlavně to, co bylo opravdu odvedeno. Podobně se vyplatí sledovat i obecné podmínky pro starobní důchod, protože samotný věk nestačí a rozhoduje také získaná doba pojištění.
Minimum splní povinnost, ne zajímavou penzi
Minimální záloha je pro mnoho živnostníků především způsob, jak splnit zákonnou povinnost a nezatížit si podnikání vyššími odvody. To samo o sobě není nelegální ani výjimečné. Problém nastává ve chvíli, kdy se z dočasného řešení stane model na celý pracovní život. OSVČ, která dlouhé roky platí jen minimum, si sice buduje dobu pojištění, ale zároveň si vytváří nízký základ pro výpočet důchodu. Finance.cz upozorňuje, že OSVČ platící minimální sociální pojištění musejí počítat s nízkým starobním důchodem a vlastní zajištění na penzi je pro ně důležitější než pro zaměstnance. Modelové výpočty zároveň ukazují, že při nízkém osobním vyměřovacím základu se řádná penze může pohybovat jen kolem částek, které mnoho lidí v produktivním věku nečeká.
Zaměstnanec s nízkou mzdou může být na tom lépe
Zajímavé je srovnání se zaměstnancem za minimální mzdu. V roce 2026 činí minimální mzda 22 400 korun měsíčně. Zaměstnanec sice vidí na výplatní pásce nižší čistou částku, protože část peněz odejde na odvody, ale pro důchod se mu zapisuje hrubá mzda. U hlavní OSVČ na minimálních zálohách se do systému propisuje jen minimální základ, nikoli to, kolik si podnikatel reálně vydělal nebo kolik si z podnikání vzal pro osobní spotřebu. Právě proto se může stát, že živnostník s pocitově lepší životní úrovní skončí v důchodu hůře než zaměstnanec, který měl po většinu života nízkou, ale řádně evidovanou mzdu. Kdo později uvažuje o dřívějším odchodu z práce, měl by si navíc hlídat i pravidla pro předčasný důchod, protože nízké odvody a krácení penze mohou vytvořit velmi nepříjemnou kombinaci.
Paušální režim není automatická záchrana
Jinou situaci mají OSVČ v paušálním režimu. Ten spojuje daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění do jedné měsíční platby. MPSV uvádí pro rok 2026 tři paušální pásma a původně stanovené částky 9 984 korun, 16 745 korun a 27 139 korun měsíčně. U prvního pásma se ale červencové snížení minimálního základu promítá také do měsíční platby. Paušální režim může být z hlediska administrativy pohodlný a u části podnikatelů může pro důchod vycházet lépe než nejnižší odvody mimo něj, není to ale kouzelná jistota vysoké penze. Pořád rozhoduje, jaký vyměřovací základ se do důchodového systému skutečně započítá. Kdo chce mít přehled, neměl by se spoléhat jen na částku trvalého příkazu, ale i na údaje v evidenci sociální správy.
Nejhorší je začít to řešit až před penzí
Pro živnostníky je zásadní jedna věc. Důchod se nedá zachránit jedním rozhodnutím pár měsíců před podáním žádosti. Výpočet vychází z dlouhé historie pojištění a nízké odvody z mnoha let se v něm jednoduše projeví. Vyšší platby v poslední fázi podnikání mohou pomoci, ale nepřepíšou celou minulost. OSVČ by si proto měla pravidelně kontrolovat evidenci u České správy sociálního zabezpečení, rozumět svému vyměřovacímu základu a počítat s tím, že státní důchod nemusí odpovídat dosavadnímu životnímu standardu. Prakticky to znamená nesledovat jen otázku, kolik dnes ušetřím na zálohách, ale hlavně to, zda mi tato úspora za dvacet let nebude chybět každý měsíc. Před samotnou žádostí se vyplatí projít i pravidla, kdy podat žádost o starobní důchod a proč důchodový věk neznamená povinnost odejít z práce.
