Článek
Nový mazlíček
Babička žije sama v domku na vesnici a zvířata měla vždycky ráda. Proto nás nepřekvapilo, když si před rokem pořídila kočku z útulku. Tvrdila, že jí bude dělat společnost. Jenže jak už to u ní bývá, „jedna“ dlouho nezůstala jedna. Nejdřív začala přikrmovat sousedovic zatoulanou kočku. Pak další dvě, které se toulaly po vesnici. Nakonec jí tam chodila celá parta.
„Chudinky,“ říkala s dojetím. „Když já jim nedám, tak jim nedá nikdo.“ Snažili jsme se jí vysvětlit, že zodpovědnost za hladové toulavé kočky není jen na ní, ale babička měla pocit, že koná dobro. Až do chvíle, kdy se situace začala vymykat kontrole.
Co se tam skutečně děje
Přijeli jsme k ní na návštěvu a už na příjezdové cestě jsme si všimli několika koček. Na zahradě jich bylo minimálně sedm. Misky s granulemi všude, voda v kýblu, zbytky jídla na schodech, koťata pod lavičkou. „Babi, kolik jich tu vlastně máš?“ zeptala jsem se. „Já nevím,“ odpověděla nevinně. „Oni přicházejí a odcházejí.“
Jenže jedno bylo jasné, o všechny se starala ona. Vetší problém ale byl, že kočky byly ve špatném stavu. Některé hubené, jiné zablešené, jedno kotě mělo nemocné oko. „Tohle už není pomoc,“ řekl manžel tiše. „Tohle je zanedbávání.“ Babička to myslela dobře, ale absolutně to nezvládala.
Takto už ne
Další týden jí přišla faktura za krmivo, které objednávala. A bylo jasné, že to finančně neutáhne. „Já už nevím, co mám dělat,“ přiznala se konečně. „Ale nemůžu je tu nechat hladovět.“
V tu chvíli to spadlo na nás. Domluvili jsme se s veterinářem, nechali kočky odchytit, ošetřit, odblešit a některé dokonce vykastrovat. Nebyl to levný ani jednoduchý proces. Dvě kočky šly do útulku, tři si vzali dobrovolníci a dvě jsme si nechali dočasně doma, než najdou nové majitele.
Babička mezitím brečela, že jí „odvádíme její kamarády“. Musela jsem jí vysvětlit, že skutečná láska ke zvířeti neznamená mít jich plnou zahradu, ale mít takový počet, o který se dá postarat.
Nová pravidla
Babičce jsme nechali jednu kočku. Tu první, kterou si pořídila. Domluvili jsme se, že žádné další nebude krmit. A když na zahradu přijde toulavá kočka, zavolá nám nebo obci, aby problém řešili oficiálně.
Trvalo jí to, ale nakonec to přijala. Dokonce sama uznala, že se jí ulevilo, protože nemusela každý den běhat po zahradě a řešit chaos. A my jsme si od té doby zapamatovali, že dobré úmysly jsou krásné, ale někdy můžou napáchat víc škody než užitku.
