Článek
Rodinný oběd
Nedělní obědy u babičky jsou pro naši rodinu něco jako svatý rituál. Každý týden se sejdeme kolem velkého stolu, vůně polévky se line po celém domě a babička s dědou jsou vždycky ti, kteří na nás vítají s úsměvem a připraveným jídlem. Tentokrát to ale bylo jiné. Když jsme dorazili, jídlo vonělo stejně, stůl byl prostřený, ale babička seděla na své židli a děda nikde.
Polévku nám nalila, ale sama se talíře ani nedotkla. „Babi, ty nejíš?“ zeptala jsem se. Usmála se, zavrtěla hlavou a řekla jen: „Nemůžu, ještě ne.“ Myslela jsem, že jí není dobře, tak jsem se ptala dál. Jestli jí něco bolí, jestli nemá chuť. Odpovídala klidně, že je v pořádku, jen prý ještě nezačne. Všichni u stolu se po sobě dívali a atmosféra byla zvláštní, my jsme jedli, ale ona jen seděla a dívala se na prázdný talíř.
Láska po tolika letech
Když jsem s ní po obědě zůstala sama v kuchyni, nedalo mi to a zeptala jsem se znovu, co se děje. Babička chvíli mlčela a pak tiše řekla: „Já nechci jíst bez dědy. Vždycky jsme nedělní oběd jedli spolu.“ Ta věta mě zasáhla víc, než jsem čekala. Děda byl ten den na chalupě, pracoval na zahradě a měl přijet až večer. Nikdy předtím na něj babička nečekala. Tentokrát to ale bylo jiné.
Viděla jsem, že nejde o jídlo, ale o něco hlubšího. O jejich zvyk, o jejich propojení. Babička seděla sama u stolu a ten pohled na prázdnou židli naproti ní jí prostě nešel přes srdce. Najednou jsem si uvědomila, že věci, které považujeme za samozřejmé, mají pro někoho obrovskou hodnotu.
Je to krásné
Vzala jsem telefon a zavolala dědovi. Řekla jsem mu, že babička nechce jíst bez něj. Neváhal ani minutu. „Řekni jí, ať si dá čaj. Jedu hned,“ odpověděl. Za půl hodiny stál ve dveřích, ještě v pracovních kalhotách a hned šel k ní. Jen jí políbil ruku, sedli si vedle sebe a v tu chvíli se babičce rozjasnily oči. Teprve pak se s klidem pustila do oběda, jako by se nic nestalo.
Seděla jsem naproti a došlo mi, že láska někdy nevypadá jako velká slova ani drahá gesta. Někdy je to jen obyčejná polévka, která čeká na toho druhého. A když tam není, nemá stejnou chuť.
