Článek
Obyčejný kabát
Ten kabát mám ráda. Není moderní, není značkový, ale je kvalitní a pohodlný. Nosím ho roky a nikdy mě nenapadlo, že by mohl někoho pobavit. Vešla jsem s ním do obchodu, prohlížela si regály a řešila v hlavě úplně jiné věci. Nic nenasvědčovalo tomu, že se za pár minut budu cítit jako terč.
Stála jsem u stojanu, když jsem za sebou uslyšela smích. Ne tichý, ne rozpačitý. Hlasitý a posměšný. Otočila jsem se a uviděla ženu, jak si mě prohlíží od hlavy k patě. Pak směrem ke své kamarádce pronesla poznámku o tom, že některé kabáty by měly zůstat doma nebo rovnou v popelnici. Dívala se přímo na mě. Bez studu. Bez rozpaků.
První reakce, která mě překvapila
Nezrudla jsem, nezačala jsem se bránit. Překvapilo mě, jak klidná jsem byla. Možná proto, že jsem něco podobného už zažila. Možná proto, že už dávno vím, kdo jsem. Podívala jsem se na ni a zeptala se, jestli mluví o mně. Smála se dál. A právě v tu chvíli udělala chybu.
Klidně jsem jí řekla, že ten kabát jsem si koupila ve stejném obchodě před pár lety. A že jsem tehdy byla ta, která ten sortiment schvalovala. Že jsem tu pracovala jako nákupčí. A že dodnes spolupracuji s vedením. Nastalo ticho. Ne dramatické, ale těžké. Její úsměv zmizel rychleji, než přišel.
Rychlý odchod bez rozloučení
Začala se vymlouvat. Že to nemyslela zle. Že to byla legrace. Kamarádka zmlkla úplně. Prodavačka, která stála opodál, se na mě podívala a pak na ně. Nemusela jsem říkat nic dalšího. Ta žena si uvědomila, že posměch má někdy následky. A že ne každý, komu se směje, je slabší než ona.
Vzala kabelku, otočila se a zamířila ke dveřím. Žádná omluva, žádné vysvětlení. Prostě odešla. V obchodě zůstalo ticho a zvláštní pocit zadostiučinění, který jsem ani nečekala. Ne proto, že bych ji ponížila. Ale proto, že jsem se nenechala ponížit já. Když jsem pak odcházela, uvědomila jsem si, jak často lidé soudí podle oblečení, vzhledu nebo dojmu. A jak málo vědí. Ten kabát jsem si oblékla znovu i další den. Ne jako symbol vítězství, ale jako připomínku, že sebevědomí není o tom, co nosíte. Je o tom, že víte, kým jste. A že někdy stačí pár klidných vět, aby se role v místnosti úplně obrátily.
