Článek
Letní tábor
Dcera odjela na letní tábor pro starší teenagery. Byla to její první samostatná akce bez rodiny nebo školy, a tak jsme jí s manželem chtěli dopřát trochu volnosti. Je jí sedmnáct a věřili jsme, že je dost zodpovědná. Tábor pořádala důvěryhodná agentura, program vypadal pestrý, vedoucí prošli kontrolou, všechno působilo bezpečně.
Po pár dnech nám poslala fotku. Napsala: „Pozdrav z tábora! Máme se fajn.“ Na snímku seděla u ohně s několika dalšími účastníky. Usmívala se, vypadala spokojeně. Ale když jsem si fotku zvětšila, něco mi nesedělo. Po její levici seděl muž, o kterém jsem si nejdřív myslela, že je možná jeden z vedoucích. Vypadal podstatně starší než ostatní. Ale co mě zarazilo nejvíc, bylo že seděli až příliš blízko. Jeho ruka byla za jejími zády, téměř jako by ji objímal.
Detaily
Zvětšila jsem fotku znovu. Měl ruku položenou na jejím boku. Nebylo to jen náhodné gesto. A ona se neodtahovala, naopak její výraz naznačoval, že je jí to příjemné. V ten moment se mi stáhl žaludek. Kdo to je? Proč se o něm nezmínila? A hlavně, jak je možné, že si toho dospělí na táboře nevšimli?
Zavolala jsem jí. Nezvedala to. Napsala jsem zprávu, a odpověď přišla až večer. Prý nemá signál, je všechno v pořádku, a že ten kluk je jen kamarád. Když jsem se zeptala, kolik mu je, odepsala, že třicetjedna.
Reakce
Začala jsem pátrat. Prohlížela jsem další fotky z Instagramu. Nakonec jsem zjistila, že ten muž skutečně není účastník, ale také není vedoucí. Pracuje jako pomocný personál pro zajištění techniky. Tedy někdo, kdo by s dětmi neměl mít bližší vztahy.
S manželem jsme kontaktovali pořadatele. Nejdřív byli zaskočení, ale později nám volal hlavní vedoucí a potvrdil, že na základě naší informace dotyčného posílají okamžitě pryč. Dceru si odvedli stranou a promluvili s ní.
Zpátky doma
Po návratu jsme si s dcerou sedli a všechno jí v klidu vysvětlili. Nezakázali jsme jí navazovat vztahy, ale musela pochopit, že s někým výrazně starším, navíc v pozici dospělého na táboře, je to nejen nevhodné, ale potenciálně i nelegální. Byla naštvaná, pak plakala. Ale nakonec uznala, že si neuvědomila, jak závažné to může být.
