Článek
Nečekané přiznání
Seděly jsme spolu u večeře, když dcera mezi řečí pronesla větu, která mi vyrazila dech: „Já nesnáším staré lidi.“ Zůstala jsem úplně ztuhlá. Čekala jsem leccos, že se bude zlobit na spolužáky nebo že se jí nelíbí nějaký učitel, ale něco takového jsem od ní ještě nikdy neslyšela.
Okamžitě jsem se jí zeptala, proč to říká. Vyrůstala přece s babičkou i dědou, kteří jí dávali lásku a podporu. Navíc jsem se vždycky snažila, aby měla úctu ke starším, aby chápala, že každý z nás jednou zestárne. Byla jsem připravená slyšet nějaké pubertální odůvodnění, ale to, co mi řekla, mě zaskočilo ještě víc.
Pohled mladé generace
Dcera mi začala vyjmenovávat zážitky z veřejné dopravy i z obchodů. „Nikdy nejsou spokojení,“ řekla. „Nadávají, když jim někdo neuhne, tlačí se, a když už je pustím sednout, ani nepoděkují. Pořád si stěžují, že je dnešní generace drzá, ale sami se chovají, jako by jim patřil svět.“ V jejích očích se mísil hněv s frustrací a já pochopila, že to pro ni není jen prázdná fráze.
Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem i já byla svědkem podobného chování. Staří lidé v tramvaji, kteří si vynucovali místo, ačkoli tam seděly maminky s malými dětmi. Nebo hádky u pokladen, kde se někdo rozčiloval, že mu pokladní nedala dostatečnou slevu. Ale zároveň jsem věděla, že takoví nejsou všichni. Spousta seniorů je laskavá, vděčná a ochotná podat pomocnou ruku.
Snaha o vysvětlení
Řekla jsem jí, že chápu, proč má takový pocit, ale že by neměla házet všechny do jednoho pytle. Vysvětlila jsem jí, že za mnohým nevrlým chováním může stát samota, bolest nebo nemoc. Že si neuvědomuje, jak těžké je někdy pro seniory fungovat v dnešním rychlém světě. A že i když je někdo nepříjemný, měli bychom se snažit o trochu tolerance.
Nevím, jestli moje slova dceru přesvědčila. Možná na to musí přijít sama, až bude starší a víc chápat souvislosti. Ale jedno vím jistě, tohle její přiznání mě donutilo se zamyslet, jestli opravdu dnešní společnost není k seniorům někdy příliš netrpělivá. A zároveň, jestli si senioři sami neškodí tím, že se uzavírají do kruhu stížností a výčitek. Pravda bude nejspíš někde uprostřed.
