Článek
Nerozlučná dvojka
S Lenkou jsme se znaly od první třídy. Seděly jsme spolu v lavici, chodily na kroužky, o víkendech spaly jedna u druhé. Byla jako moje sestra, znala mě lépe než kdokoli jiný. Zůstaly jsme kamarádky i po škole, když už si každý šel svou cestou. Já se vdala, ona zůstala sama, ale pořád jsme se vídaly. Nikdy by mě nenapadlo, že právě člověk, kterému jsem nejvíc věřila, dokáže obrátit můj život naruby.
Zpočátku jsem si ničeho nevšimla. Chovala se stejně, jen sem tam pronesla poznámku, která mi byla zvláštní. „Já se divím, že tě ten tvůj vůbec snese,“ smála se. Nebo: „To tvoje štěstí dlouho nevydrží, ty máš na chlapy smůlu.“ Brala jsem to jako humor, dokud se neukázalo, že to nebyl vtip.
Co to má znamenat
Jednoho dne jsem se od známé dozvěděla, že Lenka roznáší po městě klepy, že se hádáme, že manžel mě podvádí, že náš vztah držím silou. Byla jsem v šoku. Když jsem se jí na to zeptala, jen se usmála a řekla: „To jsou drby, neber to vážně.“ Jenže ty „drby“ se mnohdy týkaly věcí, které mohla vědět jen ona.
Začala se objevovat i u nás doma, i když jsem ji nezvala. Přinesla víno, sedla si do kuchyně a nenápadně zůstávala déle a déle. Jednou, když jsem se vrátila z práce, našla jsem ji s mým manželem u kávy. „Jen jsem se zastavila,“ řekla, jako by se nic nedělo. Ale její pohled, když se na něj dívala, byl rozhodně víc než jen kamarádský.
Prozření
Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že Lenka se mnou nesoutěží, ona mě chce zničit. Čím víc se mi dařilo, tím víc mi házela klacky pod nohy. Lidem říkala, že jsem namyšlená, že si myslím, že jsem něco víc. Pomlouvala mě u přátel i v práci. Zpočátku jsem se bránila, vysvětlovala, ale čím víc jsem se snažila, tím víc to vypadalo, že jen potvrzuju její verzi.
Nakonec jsem s ní přerušila kontakt. Zavolala jsem jí a řekla: „Kamarádka, která mě pomlouvá, není kamarádka, ale nepřítel.“ Zavěsila beze slova. Od té doby se neozvala. Trvalo mi měsíce, než jsem se z toho dostala. Ale dnes už vím, že největší lekce v životě často přicházejí od lidí, kterým jsme nejvíc věřili. A i když mě to bolelo, naučilo mě to jednu důležitou věc, někdy není ztráta přátelství prohra, ale vysvobození.
