Článek
Návrat domů
Dcera se k nám vrátila po rozchodu, uplakaná, s kufrem a větou: „Jen na pár týdnů, než se dám dohromady.“ Jako rodiče jsme ji samozřejmě vzali zpět. Byla nešťastná, potřebovala oporu, a my doufali, že brzy najde nový podnájem.
První dny byly klidné. Pomohla doma, vařila, dokonce s námi večer poseděla u televize. Jenže jak dny plynuly, „pár týdnů“ se začalo natahovat. A s ním i něco, čeho jsme se zpočátku nevšimli.
První účet
Jednoho odpoledne seděl manžel u stolu a nevěřícně zíral na vyúčtování elektřiny. „To je nějaká chyba,“ řekl. „Tolik jsme nikdy neplatili.“ Jenže chyba to nebyla. A pak nám začalo docházet, co se doma změnilo.
Dcera měla zapnutou televizi v obýváku, zatímco telefonovala v kuchyni se sluchátky. Notebook běžel nepřetržitě, protože „stahuje filmy“. Večer měla puštěný fén, žehličku na vlasy, nabíječky do všech zásuvek. Pračka jela třikrát týdně, na dvě trička a jedny legíny. A největší perla? Elektrický radiátor v jejím pokoji, který běžel skoro celou noc, protože „je jí zima“. V domě, kde nám radiátory běžně stačí na minimum.
První promluva
Další měsíc přišly účty za plyn a vodu, oba o polovinu vyšší. „Mami, já se musím sprchovat dlouho, když mám stres,“ řekla dcera, když jsme se jí zeptali, proč tráví ve sprše půl hodiny dvakrát denně.
Oponovat nemělo smysl. Každá domluva končila jejími slovy: „Tak se omlouvám, že dýchám.“ Začalo to být neudržitelné. Náš rozpočet nebyl nafukovací, a její „pár týdnů“ už byly skoro tři měsíce.
Řešení
Jednoho večera jsme ji požádali, aby si sedla. „Musíme se bavit vážně,“ začal manžel.
„O čem?“ protočila oči. Ukázali jsme jí účty. „Takhle to dál nejde. Pokud tu chceš zůstat, budeš se podílet na nákladech. Minimálně zaplatíš část energií.“ Mysleli jsme, že to pochopí. Mýlili jsme se. „Vy mě chcete kasírovat? Vždyť jsem vaše dcera!“ vykřikla. „Ano,“ řekla jsem pevně. „A dcera má respektovat dům, který ji živí.“
Dcera se urazila, práskla dveřmi a oznámila, že takové „ponižování“ trpět nebude. Do týdne si našla malý pronájem a odstěhovala se. Atmosféra doma se uklidnila. A účty?
Vrátily se na normální částku. Najednou bylo jasné, že problém nebyly ceny energií, ale její styl života. Bylo nám to líto, ale někdy musí dítě zjistit na vlastní kůži, že život něco stojí a že rodiče nejsou bezedná studna.
