Článek
Každoroční prohlídka
Do čekárny u lékaře chodím nerada a tentokrát jsem měla důvod navíc. Šla jsem na pravidelnou kontrolu, nic vážného, ale i tak jsem byla nervózní. V čekárně sedělo několik lidí, každý mlčky koukal do telefonu nebo časopisu. Když se otevřely dveře ordinace a sestra mě vyzvala, cítila jsem na sobě pohledy ostatních.
Už od začátku jsem měla pocit, že doktor nemá svůj den. Ani se nepozdravil a hned začal nahlas komentovat: „No konečně jste dorazila, už jsem si myslel, že na vás zase budu čekat.“ Řekl to tak, že to slyšeli všichni v čekárně, přestože jsem dorazila včas. Překvapeně jsem zůstala stát a cítila, jak rudnu.
Drzost
Během vyšetření to pokračovalo. Doktor ironicky poznamenal, že bych se měla víc snažit, když už se o sebe starám takhle nepatřičně a přidal několik nehezkých narážek na mou váhu. Byla jsem v šoku a nevěděla, jak reagovat. Člověk čeká pomoc a porozumění, ne sarkasmus a posměch.
Když jsem vyšla zpátky do čekárny, připadala jsem si poníženě. Ale než jsem stihla odejít, ozval se starší pán, který čekal na řadu. Postavil se a nahlas řekl doktorovi: „Pane doktore, takhle se s pacienty nemluví. Víte, že byste měl lidi léčit, a ne je shazovat? To, co jste předvedl, byla ostuda.“ V místnosti zavládlo ticho. Doktor zbledl, evidentně to nečekal. Sestra zůstala stát s otevřenou pusou. Ostatní pacienti začali souhlasně přikyvovat a jeden dokonce dodal: „Má pravdu, tohle rozhodně není profesionální.“
Soudržnost lidí
Byl to zvláštní okamžik. Najednou jsem necítila jen ponížení, ale i úlevu. Někdo se mě zastal a ukázal, že to nebyla moje vina, ale doktorovo neprofesionální chování. Sbalila jsem si věci a za mnou ještě zaznělo, jak pacienti mezi sebou šeptají, že by měl tenhle doktor trochu změnit přístup.
Doma jsem se rozhodla podat stížnost. Nešlo mi o pomstu, ale o to, aby se podobné zacházení už neopakovalo. Vím, že lékaři mají těžkou práci, ale to není omluva pro aroganci. A díky odvaze jednoho pacienta jsem si uvědomila, že je důležité se ozvat a někdy i ostatní udělají to, co my sami nedokážeme.
