Článek
Zpráva v nouzi
Byl to úplně běžný den. Dopoledne jsem v práci vyřizovala maily, měla jsem pracovní poradu přes počítač a když jsem si odpoledne konečně udělala kafe, přišla mi zvláštní SMS z neznámého čísla: „Ahoj mami, mám rozbitý mobil, piš sem, prosím. Mám průšvih, potřebuju nutně pomoc. Zavolat nemůžu.“
Byla jsem trochu překvapená. Můj syn je sice dospělý, ale pořád jsem zvyklá, že když potřebuje něco řešit, tak mu pomůžu. Ale nepřišlo mi to nijak podezřelé, jeho styl psaní odpovídal. Jen ten fakt, že mi psal z jiného čísla a nechtěl, abych volala, byl trochu zvláštní. Odpověděla jsem, jestli je všechno v pořádku. Odpověď přišla hned: „Ne, mami, jsem v maléru. Můžu ti to vysvětlit později, ale teď bych potřeboval, jestli bys mi mohla poslat 5000 Kč. Zítra ti to dám zpátky. Prosím, hlavně nevolej, jsem teď u právníka a je to fakt vážný.“
Když můžu tak pomůžu
V tu chvíli jsem přestala přemýšlet racionálně. Hlavou mi proběhlo milion věcí. Co když má fakt průšvih? Co když někomu něco udělal? Co když je v nějakém problému, do kterého se dostal omylem? Strach a stres mě ovládl. Během dvou minut jsem už zadávala číslo účtu, které poslal v smsce a posílala peníze.
Když bylo hotovo, tak najednou bylo zvláštní ticho. Už žádná zpráva. Žádné poděkování nebo aspoň vysvětlení. A to mě zarazilo. Tak jsem synovi napsala klasicky na jeho číslo. A on mi obratem odepsal: „Cože? Já ti nic neposílal. Jsem doma a mobil mám v pořádku.“
Naletěla jsem
Došlo mi to během vteřiny. Naletěla jsem. Byla jsem další z mnoha, co uvěřili rychlé lži. Kontaktovala jsem banku, ale částka už byla pryč. Šla jsem na policii, kde mi řekli, že podobných případů řeší týdně desítky. Podvodníci si vytipují starší lidi nebo rodiče, zkoušejí různé scénáře a doufají, že narazí na moment slabosti. U mě se jim to povedlo.
Byla jsem na sebe naštvaná, styděla jsem se a měla chuť se o tom nikomu nezmínit. Ale pak jsem si řekla, že tohle je přesně důvod, proč se to děje pořád dokola. Lidé mlčí a stydí se. Takže jsem to začala říkat všem známým. Upozorňuju kamarádky, kolegyně v práci, mluvila jsem i s tchyní, aby si dala pozor. 5000 korun zpět nejspíš nikdy neuvidím. Ale doufám, že když už jsem tu chybu udělala já, někoho jiného před ní aspoň varuju.
