Článek
Silvestr, který měl být klidný
Ten večer jsem byla doma. Nebyla jsem nemocná ani smutná, jen se mi nikam nechtělo. Manžel říkal, že jde na silvestrovský večírek s kolegy. Neřešila jsem to. Přála jsem mu hezkou zábavu a šla spát dřív než obvykle. Byla jsem v klidu. Věřila jsem mu. A hlavně jsem neměla důvod nevěřit.
Druhý den odpoledne mi napsala kamarádka, jestli si můžeme zavolat. Ten tón jsem znala. Neptala se ze zvědavosti. Když jsme spolu mluvily, chvíli se rozmýšlela. Pak mi řekla, že ho viděla. Na večírku, kde byla s jinou partou lidí. Nechtěla mi to říkat, ale prý by mi lhala, kdyby mlčela. Začala mluvit pomalu a opatrně. Neřekla jen, že se bavil. Řekla mi, jak se choval. Jak se držel s jinou ženou. Jak spolu pili, smáli se, dotýkali se. Prý to trvalo dlouho. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi někdo stáhl žaludek do uzlu.
Ticho po hovoru
Když jsme zavěsily, seděla jsem v kuchyni a dívala se do prázdna. Neplakala jsem. Bylo to horší než pláč. V hlavě se mi promítaly jeho věty o kolezích, o práci, o obyčejném večírku. Všechno do sebe zapadlo až příliš přesně. Došlo mi, že to nebyl jeden večer. Že to byl jen okamžik, kdy ho viděl někdo, koho znám.
Když se večer vrátil domů, poznala jsem to na něm hned. Ne podle oblečení, ne podle vůně. Podle klidu, který byl nepřirozený. Zeptal se, jak jsem se měla. Odpověděla jsem stejně. Nedokázala jsem se na něj dívat. Každé slovo mi znělo falešně. Uvědomila jsem si, že nepotřebuju vysvětlení. Že už jsem ho slyšela dost.
Pravda, kterou jsem ani nechtěla slyšet
Druhý den jsem se ho zeptala přímo. Neobviňovala jsem ho, jen jsem mu řekla, co vím. Nezapíral dlouho. Spíš se snažil zlehčovat. Tvrdil, že to nebylo tak vážné. Že to přeháním. Že to nic neznamenalo. A právě to bylo to nejhorší. Že pro něj to nic nebylo. Pro mě se ale všechno zlomilo. V tu chvíli jsem necítila vztek. Cítila jsem odstup. Jako by se mezi námi zavřely dveře, které už nejdou otevřít. Nechtěla jsem ho slyšet, nechtěla jsem se hádat. Jen jsem věděla, že ho nechci vidět.
Kamarádce jsem poděkovala. Ne proto, že mi ublížila pravdou, ale proto, že mě nenechala žít v nevědomosti. Dnes už vím, že některé informace bolí přesně tak, jak mají. Ne proto, aby zničily vztah, ale aby ukončily lež. A někdy stačí, aby někdo cizí viděl to, co doma nechceme vidět my sami.
