Článek
Porovnání platů
V práci jsem nikdy nezáviděla. Každý má svůj život, své priority a své tempo. Ale jedna kolegyně to viděla jinak. Od chvíle, kdy si pořídila nové auto, nemluvila o ničem jiném. Každý den se pochlubila, kolik má „koní pod kapotou“, kolik utratila za pojištění a jak jí to „sluší na silnici“. Zpočátku jsem se smála a přála jí to, dokud nezačala s narážkami.
„Ty pořád jezdíš tím starým autem?“ zeptala se jednou hlasitě, aby to slyšeli i ostatní. „Já bych se v takovým bála vyjet z parkoviště.“ Smála se, až jí tekly slzy. Ostatní dělali, že nevidí, ale mně bylo trapně. Jenže netušila, že její výsměch se jí brzy vrátí.
Realita je trochu jiná
O pár týdnů později nám přišla interní tabulka platových tříd. Nebyla veřejná, ale dostal se k ní vedoucí, který ji omylem poslal celé kanceláři. Bylo v ní přesně uvedeno, kolik kdo bere. Kolegyně se tvářila sebevědomě, dokud si nevšimla, že můj plat je o víc než deset tisíc vyšší než její.
Najednou zmlkla. Zrudla a rychle zavřela okno v počítači, ale pozdě. Všichni si toho všimli. Já nic neříkala, jen jsem se usmála a dál dělala svou práci. O hodinu později přišla ke mně s nejistým úsměvem: „Hele, já jsem si z tebe s tím autem jen dělala srandu, jo? Neber to vážně.“ Podívala jsem se na ni klidně a odpověděla: „Neboj, já to neberu vážně. Já mám svoje priority. Někdo si kupuje auto, někdo radši jistotu.“
Hrobové ticho
Od té doby se kolegyně změnila. Už se nevytahovala, nesrovnávala, nekomentovala, kdo co má. Dokonce se mě jednou zeptala, jak jsem si vyjednala tak dobrý plat. Poradila jsem jí, jak si říct o zvýšení, a tentokrát upřímně poděkovala.
Celá ta situace mi připomněla, že peníze samy o sobě nejsou měřítkem hodnoty, ale mohou ukázat, kdo opravdu stojí nohama na zemi. Kolegyně si nakonec ponechala své nové auto, já své staré, ale s čistým svědomím a bez potřeby komukoli cokoliv dokazovat. A když dneska spolu jedeme na pracovní schůzku, nabídne mi, že mě sveze. A já se jen usměju, protože vím, že teď už ví, že skutečný rozdíl mezi námi nikdy nebyl v autech.
