Článek
Dárek pro syna
Můj syn chodí na druhý stupeň a poslední měsíce mi pořád připomínal, že jeho starý mobil už sotva funguje. Sekal se, baterie vydržela jen pár hodin a fotoaparát byl spíš na ozdobu. Rozhodla jsem se tedy, že mu koupím nový. Ne nic luxusního, ale solidní model, který dobře funguje a finančně mě nezruinuje.
Byla jsem na sebe hrdá. Měla jsem pocit, že mu dávám něco, co opravdu potřebuje. U balíčku seděl u stolu a když ho rozbaloval, čekala jsem radost, nadšení… prostě typickou reakci dítěte na nový telefon. Jenže místo toho se jeho výraz okamžitě změnil.
Nevděčný
„Mami…,“ začal opatrně. „Ty ses snažila, já vím. Ale… takový model? To bych se ve škole styděl vytáhnout.“ Chvíli jsem na něj jen nevěřícně koukala. „Prosím?“ „No… všichni mají nové iPhony, Samsungy… tohle je takový… základ. Budou se mi smát.“
Najednou jsem cítila, jak se mi v hrudi usazuje směs smutku a vzteku. Připadalo mi, jako by ignoroval všechno, kolik mě to stálo peněz, času, snahy. Nešlo přece o značku, ale o to, že jsem mu chtěla pomoct. „Tenhle telefon je kvalitní a nový,“ řekla jsem pevně. „A já si dražší dovolit nemůžu.“ Syn jen pokrčil rameny a povzdechl si tak teatrálně, že mi málem vybuchla hlava.
Problém je jinde
Odpoledne jsem nad tím přemýšlela. Nebyl rozmazlený, aspoň jsem si to vždycky myslela. Ale tlak vrstevníků je dnes obrovský. Děti se předhánějí v tom, kdo má lepší značku, ne v tom, co opravdu potřebují.
Nakonec jsem si ho zavolala. „Podívej,“ začala jsem klidně, „není ostuda mít normální věci. Ostudou je pohrdat tím, co pro tebe někdo koupí z vlastních peněz.“ Zůstal sedět, koukal do země. „Já vím, mami,“ řekl tiše. „Jen… chtěl jsem být jako ostatní.“ Tentokrát to bylo poprvé, kdy zněl upřímně.
Dopadlo to dobře
Další den přišel ze školy a oznámil: „Hele, vlastně je dobrý. Fotí hezky. A kluci… no… vlastně to neřešili.“ Jen jsem se usmála. Občas si děti představují drama větší, než jaká je realita.
A já jsem si uvědomila, že rodičovství není o kupování nejdražších věcí, ale o tom, že dítě naučíte vděčnosti, pokorě a pochopení hodnoty peněz. Telefon funguje dobře dodnes. A syn? Ten už ví, že nejdůležitější není značka v ruce, ale člověk, který ji koupil.
