Článek
Náročné období
Poslední rok to doma bylo dost divoké. S manželem jsme se často hádali a náš vztah byl tak nějak poškozený. Dávala jsem to za vinu práci, protože on i já máme práci dost časově náročnou a když po celém dni v autě nebo na telefonu si chcete odpočinout a doma vás čeká nabroušená manželka nebo manžel, tak to zkrátka není ideální.
Blížilo se naše páté výročí od svatby a to byla snad jediná věc za dlouho dobu, na které jsme se shodli. Uděláme si to pěkné. Půjdeme do restaurace a připomeneme si, proč jsme spolu. Celkově jsme spolu už patnáctým rokem, ale svatbu jsme udělali až po deseti letech vztahu. Známe se tedy dost dobře.
Romantika jak se patří
Byl den výročí a oba dva jsme byli v práci. Sraz v restauraci byl v 18:00 a já se nemohla dočkat. Zarezervovali jsme si místo v jedné z nejlepších restaurací se sushi, protože ho oba moc milujeme. Hrozně jsem doufala, že se nám podaří si všechno vysvětlit a bude to zas ta stará dobrá láska, která to byla kdysi. Přišli jsme oba přesně na čas a sedli si ke stolu. Bylo to krásné, stůl nachystaný, růže na stole…prostě romantika.
Byl nějaký roztěkaný a divný. Začala jsem mluvit a svěřila jsem se mu co mě trápí a co bych chtěla změnit. Ne jen z jeho strany, ale i z mé strany. Bylo načase, abychom se oba začali pořádně snažit, jinak nám to uteče mezi prsty. Čekala jsem reakci ve smyslu „jasně lásko, to zvládneme“, ale místo toho nepřišlo vlastně nic. Jen se tak trochu pousmál, ale nijak mi na to skoro nereagoval. Začala jsem mít obavu, že se něco děje.
Telefonát během rozhovoru o našem vztahu
Najednou mu zazvonil telefon a neznámé číslo. Manžel se zvedl a odešel. Beze slova. Asi po pěti minutách se vrátil a sedl si. Z hluboka se nadechl a spustil: „Odcházím…potkal jsem někoho jiného a chci být s ní. Promiň.“
V moment, jak to dořekl se zvedl a odešel. A já zůstala sedět a po tváři mi stékaly slzy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Odešla jsem na záchod, abych se trochu upravila, ale hlavou jsem byla úplně mimo. Když o tom teď mluvím, dokonce si některé věci vůbec nevybavuji. Byla jsem tak mimo, že jsem odešla z restaurace bez placení - stejně jsem měla jen vodu, protože k jídlu jsme se ani nedostali.
Manžel se už nikdy nevrátil a už jsem ho nikdy neviděla. Rozvod jsem řešila pouze s jeho právníkem. Člověk je občas natolik důvěřivý, že ty největší zrady přijdou od těch které nejvíce milujeme.
