Hlavní obsah

Náš králík nesnášel našeho syna. Dlouhou dobu jsme to ignorovali, ale pak jsme zjistili pravý důvod

Foto: Freepik/freepik.com

Náš králík na syna syčel, utíkal před ním a kousal ho. Mysleli jsme, že mu jen nesedí. Až jednoho dne jsme zjistili pravý důvod a zůstali jsme stát v šoku. Syn mu totiž potaji ubližoval.

Článek

Nový mazlíček

Když jsme si pořídili králíka, byl to spíš spontánní nápad než promyšlené rozhodnutí. Malý huňatý sameček, bílý s šedýma ouškama, kterému syn dal jméno Bobík. Ze začátku jsme všichni byli nadšení. Byl roztomilý, přítulný a během pár dnů se zabydlel u nás doma.

Jenže už po pár týdnech jsme si začali všímat něčeho zvláštního. Bobík byl na všechny hodný, na mě, na manžela, i na návštěvy, ale jakmile do pokoje vstoupil syn, zpozorněl, ztuhnul a někdy dokonce začal dupat, cvakat zuby nebo utíkal do kouta. Když se ho syn snažil pohladit, okamžitě se ohnal, škrábal a někdy i kousl.

Čím to je

Nejdřív jsme se tomu smáli, že asi žárlí, nebo že mu syn prostě nesedí. Syn se urážel, ale tvrdil, že mu nic nedělá a my jsme tomu věřili. Čas běžel, králík rostl, ale jeho odpor k synovi se zhoršoval. Pak přišel večer, kdy jsem šla uklízet klec a všimla si, že Bobík má na boku malý škrábanec a v pelíšku roztrhané seno. Zdálo se, že je neklidný a když syn přišel do pokoje, okamžitě začal zběsile dupat a schovávat se.

Začala jsem být podezřívavá. A tak jsem se rozhodla, že si jedno odpoledne tiše sednu do vedlejšího pokoje a počkám, až se syn vrátí ze školy. Když vešel do obýváku, nejdřív bylo ticho. Ale pak jsem slyšela, jak syčivým hlasem šeptá: „No tak, ty potvoro, dneska tě naučím!“

Takhle teda ne

Vyšla jsem zpoza dveří právě ve chvíli, kdy natahoval ruku k Bobíkovi a viděla jsem, jak ho nešetrně zatahal za ouško. Zůstala jsem stát, neschopná slova. Syn se lekl a pustil ho, králík odhopkal do rohu a díval se na mě vyděšenýma očima. Teprve tehdy mi došlo, že to, co jsme považovali za žárlivost zvířete, byla čistá obrana. Syn se přiznal, že ho už delší dobu zkouší, že mu vadí, jaký rozruch kolem něj děláme a že mu schválně ubližoval, když jsme se nedívali.

Ten večer jsme si spolu dlouho seděli a mluvili. Vysvětlili jsme mu, že zvíře není hračka a že jeho chování je nepřijatelné. A Bobík? Když jsme ho pohladili a dali mu pamlsek, poprvé za dlouhou dobu se nám zase uvelebil u nohou a přestal se bát. Od té chvíle dáváme větší pozor, na králíka i na syna.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz