Článek
Nebyla to idylka, ale ani žádná tryzna
S manželem jsme za těch 40 let prošli lepšími a horšími obdobími. Jasně, naše partnerství nebylo vždycky úplně idylické, ale nikdy to nebyla ani žádná tryzna. Moc jsme se nehádali, i když čas od času samozřejmě problémy nastávaly. Jenže já si na něj zvykla a cítila jsem, že mi dává hlavně životní jistotu, které jsem si vždycky hrozně vážila.
Manželova nepochopitelná otočka
A pak se to najednou stalo. Jeden den jsme seděli u televize a koukali na jeden z našich oblíbených nekonečných seriálů. Během toho jsme otevřeli konverzaci o naší minulosti a on mi jen tak mimochodem řekl, že už mě několik let vůbec nemiluje a je se mnou pouze ze zvyku. Když jsem do toho začala šťourat a chtěla ujištění, že je vše v pořádku, ještě přitápěl pod kotlem.
Další den ráno řekl, že je rád, že pravda vyšla na povrch. Prý se mu ulevilo, nechal si vše nechal projít hlavou a chtěl by se odstěhovat. Do měsíce se opravdu odstěhoval a já zůstala sama. Děti nemáme a v mé vlastní rodině se se mnou nikdo moc nebaví. Úplně se mi zhroutil celý svět.
Nejvíc mě mrzí nepochopení a samota
A víte, co je na tom celém nejhorší? Já bych možná i lépe přijala, kdybych se dozvěděla, že mě podvádí nebo, že si našel nový životní směr. Dokázala bych se na něj potom totiž pořádně naštvat a říct si, že mi nestojí za trápení. Jenže takto si pořád říkám, že přece není možné, aby ze dne na den otočil a zapomněl na všechny skvělé chvíle. Navíc si v 65 letech připadám úplně nepoužitelná a pomalu se smiřuju s tím, že budu muset dožít naprosto o samotě, což mě neskutečně ubíjí.
