Článek
Narušení klidu
Do posilovny chodím pravidelně už několik let. Je to pro mě místo, kde vypnu hlavu, soustředím se na činky a odcházím domů s pocitem, že jsem udělal něco pro sebe. Nikdy jsem tam nechodil kvůli seznamování nebo okukování lidí, spíš naopak, mám sluchátka v uších, sleduju svůj tréninkový plán a nikoho si moc nevšímám.
Jedno odpoledne jsem zrovna cvičil dřepy u stojanu. Byl jsem plně soustředěný, kontroloval si techniku, tempo i dech. Mezi sériemi jsem se zadíval před sebe, do prázdna, protože jsem přemýšlel, kolik kilo ještě přidám na osu. Najednou se přede mnou objevila mladší žena, která cvičila kousek dál a spustila na mě: „Mohl byste laskavě přestat civět na můj zadek? Je to fakt nechutný!“
Nechtěná pozornost
Na chvíli jsem úplně ztuhl. Ostatní cvičící zpozorněli a pár lidí se dokonce otočilo směrem k nám. Připadal jsem si, jako by mě někdo veřejně obvinil z něčeho, co jsem neudělal. Cítil jsem, jak mi rudne obličej, a v hlavě mi blikalo jediné, jestli teď budu mlčet, zůstane nade mnou navždy viset bublina, že jsem nějaký úchylák.
Sundal jsem si sluchátka, podíval se na ni a klidným hlasem řekl: „Slečno, nekoukal jsem na vás. Přemýšlel jsem, kolik si naložím na osu. Jestli chcete důkaz, podívejte se na kameru, co visí přímo nad námi. Ta jasně ukáže, že váš zadek opravdu není středem vesmíru.“ V posilovně zavládlo ticho a pak jsem zaslechl potlačený smích od kluka, který cvičil na lavici kousek od nás.
Klid místo ostudy
Žena zrudla, něco zamumlala a rychle odešla na druhý konec sálu. Já se vrátil ke své sérii a snažil se soustředit, i když adrenalin mi v žilách ještě dlouho koloval. Cestou domů jsem o tom přemýšlel. Stačilo pár vteřin a mohl jsem být v očích ostatních za někoho, kdo se chodí do fitka dívat na ženy místo toho, aby cvičil.
Neoprávněné obvinění dokáže člověka snadno shodit. Ale když zareagujete klidně a pohotově, můžete se ubránit a ještě ukázat, že se nenecháte zatlačit do kouta. Od té doby si dávám ještě větší pozor, kam koukám, i když je v posilovně nemožné koukat jen do země. A říkám si, že někdy lidé vidí to, co chtějí vidět. Já ale vím, že moje svědomí je čisté a že ten den jsem se obhájil tak, jak bylo třeba.
