Článek
Manžel na cestách
S manželem spolu jsme už přes deset let. Rozumíme a věříme si. Potkali jsme se na vysoké a hned jsme si padli do oka. Děti nemáme, protože jsme oba právníci a víte, jak to chodí. Kariéra, kariéra, kariéra. Manžel často odjíždí na služební cesty, většinou do Belgie, protože jejich firma tam má centrálu. Bohužel to občas probíhá tak, že se manžel vrátí v pátek pozdě v noci a v neděli večer už zas odjíždí. Přesně takto se to stalo nedávno. Byla neděle večer a manžel odjel. Dokonce má i dva kufry, ale je mohl střídat. Řekla jsem si, že mu kufr vyklidím a trošku umyju, protože byl z letadla trošku špinavý.
Nečekaný nález
Vytáhla jsem kufr z kumbálu, kam ho manžel po příjezdu „uklidil“ a dala se do práce. Zapomněl v něm dvě kravaty, jednu ponožku a ještě jsem něco nahmatala ve vnitřní zapínací kapse. Otevřela jsem kapsu a tam byla obálka. Nebylo na ní nic napsané. Rozhodla jsem se, že než to vyhodím, tak se pro jistotu podívám, jestli to není něco důležitého.
V obálce byl přeložený papír a na něm napsaný vzkaz: „Včera to bylo krásné. Děkuji.“ a jako bonus otisknuté rty s rtěnkou. Podlomila se mi kolena. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě podvádí. Nebo… podvádí mě? Není to třeba nějaké nedorozumění? Nepatřilo to někomu jinému? Měla jsem hlavu jak balón. Celý týden jsem nad tím přemýšlela a děsila se pátku, jak se manžel vrátí.
Pravda, která bolí
Přemýšlela jsem, jestli mlčet nebo ho konfrontovat. Nakonec jsem se rozhodla, že mu to všechno řeknu. Nechtěla jsem dělat scény, takže jsem po jeho příjezdu počkala, až se vybalí, umyje a bude v klidu. Sedli jsme si ke stolu a já to na něj všechno vychrlila. Ne nijak agresivně, jen jsem řekla vše co jsem našla a co si o tom myslím.
Nejdřív říkal, že to není jeho, že je to určitě nějaký omyl. To mi jako vysvětlení nestačilo. Začala hádka a on se mi nakonec po chvíli přiznal. Řekl mi, že se v Belgii na centrále seznámil s finanční ředitelkou a nějak to „nezvládli“. Po tvářích se mi koulely slzy, ale zároveň se mi i nějak ulevilo. Možná, že obálka nebyla to jediné, co jsem tento týden otevřela. Možná jsem otevřela i své oči a konečně si všimla, že pro manžela evidentně nejsem tak důležitá, jako on pro mě.
