Článek
Začátek plný lásky
Když jsem si svého manžela brala, měla jsem pocit, že jsem našla toho pravého. Byli jsme do sebe zamilovaní po uši, trávili spolu každou volnou chvíli a vzájemná blízkost byla pro nás stejně přirozená jako dýchání. Dokázali jsme se hodiny objímat, povídat si do noci a plánovat, co všechno spolu prožijeme. Byla jsem přesvědčená, že takhle zůstane navždy.
Jenže po několika letech se něco změnilo. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen únava z práce nebo stres. Když jsem chtěla obejmout, odtáhl se. Když jsem ho chtěla políbit, jen rychle nastavil tvář. Intimní chvíle, které dřív patřily k našemu vztahu, se staly vzácností. Zpočátku jsem to omlouvala tím, že má těžší období, ale v hloubi duše jsem cítila, že to není jen o únavě.
Život vedle sebe
Snažila jsem se o tom s ním mluvit. Ptala jsem se, jestli jsem udělala něco špatně, jestli mu na mně něco vadí, nebo jestli je problém jinde. Vždycky odpověděl vyhýbavě, že to není důležité, že se tím nemám zabývat, že přece máme všechno, co potřebujeme. Jenže já jsem potřebovala jeho dotek, jeho pozornost a pocit, že jsem pro něj pořád žena. Odpovědi, které jsem dostávala, mě jen víc a víc zraňovaly.
Dnes to mezi námi vypadá tak, že spolu sice sdílíme domácnost, ale jinak jsme si cizí. Každý sedí u svého telefonu nebo počítače, mluvíme jen o nákupech, účtech a povinnostech. Spíme v jedné posteli, ale přitom jsme každý na opačném břehu. Připadám si, jako bych bydlela s kamarádem, ne s manželem. A někdy se cítím dokonce víc sama, než kdybych byla opravdu sama.
Otázky bez odpovědí
Čím dál častěji se uchyluji k představám. Představuju si, že by po mém boku stál někdo, kdo mě obejme, vyslechne a dá mi pocit, že pro něj znamenám svět. Tyto sny mi dávají sílu přežít další den, ale zároveň mě bolí, protože vím, že realita je jiná. Nejsem žena, která by hledala dobrodružství jinde, ale zároveň cítím, že i já mám právo na lásku a blízkost.
Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Přemýšlím, jestli má smysl čekat na zázrak, nebo jestli se mám smířit s tím, že náš vztah skončil. Možná bych měla najít odvahu a udělat krok, který bude bolet, ale přinese mi klid. Protože žít s někým, kdo je fyzicky přítomný, ale duší už dávno jinde, je horší než být úplně sama.
