Článek
Klasický odjezd
Na služební cesty jezdil manžel pravidelně. Byla jsem na to zvyklá. Vždycky říkal, že je to součást jeho práce a že bez toho by těžko udržel pozici, kterou má. Tentokrát měl být pryč čtyři dny. Loučení proběhlo jako vždycky, rychlá pusa mezi balením kufru a jeho slib, že se ozve, jakmile dorazí. Rutina, která se za roky našeho manželství stala samozřejmostí.
Když se vrátil, působil unaveně, ale spokojeně. Položil kufr do předsíně, pověsil bundu na věšák a šel rovnou do koupelny. Všimla jsem si, že kapsy jsou nadité papíry, jako by do nich během cesty naházel všechno možné. Sáhla jsem dovnitř a spolu s blokem a potvrzeními z hotelu jsem nahmátla složený papírek.
Vzkaz od milenky
Byl to kousek potrhaného papíru z bloku a na něm napsaná věta a srdíčko na konci: „Už se nemůžu dočkat, až zase přijedeš.“ Stála jsem tam v předsíni a dívala se na papír, který mi během několika sekund převrátil žaludek naruby. Na chvíli jsem měla pocit, že jsem se ocitla v nějakém filmu. A přitom jsem v té jediné větě cítila všechno, něhu, důvěrnost, něco, co by ke služební cestě rozhodně nepatřilo.
Než jsem stihla cokoliv udělat, vyšel z koupelny. Položila jsem lístek na stůl. Neřekla jsem ani slovo. Jeho oči padly na růžový papír a já viděla, jak v ten moment ztuhnul. Ten pohled, ta vteřina ticha mezi námi, mi řekla víc než jakékoliv vysvětlování. Začal něco koktat. Nejprve, že to nic neznamená, pak, že to bylo jen nevinné psaní, že se prý s tou ženou zná přes práci a že to takhle neplánoval.
Zničil všechno
Všechny jeho slova se ztrácely ve vzduchu. Protože už nešlo o tu ženu, ale o něj a o to, že celé měsíce ode mě odcházel s polopravdami a lží na rtech. Ten večer jsme spolu skoro nemluvili. On seděl v obýváku, já v ložnici. Lístek jsem nakonec schovala do šuplíku. Ne jako důkaz, ale jako připomínku. Protože přesně ten papír pro mě znamenal okamžik, kdy jsem přestala věřit, že naše manželství stojí na pevných základech.
Od té doby se všechno změnilo. Neřekli jsme si ještě ani zdaleka všechno, ale jedno už vím jistě, někdy stačí pár obyčejně napsaných slov, aby se mi rozplynula celá iluze, kterou si člověk roky stavěl.
