Článek
Zvláštní návštěva
Zvonila v době, kdy jsem to fakt nečekala. Byla jsem doma sama, v teplácích, s rozdělaným obědem. Otevřela jsem dveře a ona tam stála s úsměvem, jako by se nic nedělo. Partnerka mého bratra. Řekla, že šla kolem a že se jen na chvilku zastaví.
Pustila jsem ji dovnitř spíš ze slušnosti než z radosti. Nikdy jsme si nebyly blízké, ale do té doby jsem to brala jako normální věc. Každý si s každým nesedne. Sedla si ke stolu, rozhlížela se po bytě a hned začala mluvit. O práci, o tom, jak je unavená, jak je toho na ni hodně.
Nespokojenost
Zpočátku to bylo obyčejné. Takové to povídání, kdy posloucháš a čekáš, až to skončí. Pak ale začala mluvit o bratrovi. Nevyznělo to jako stěžování, spíš jako shrnutí. Co všechno nedělá. Jaký je. Jak je složité s ním žít.
Bylo mi to nepříjemné. Ne proto, že bych si o něm nemyslela svoje. Ale protože to říkala mně. Jeho sestře. A říkala to zvláštním tónem, jako by čekala, že přikývnu. Že jí dám za pravdu. Místo toho jsem mlčela a cítila, jak se ve mně něco stahuje. Pak se mě zeptala, jestli byl takový vždycky. Jestli ho takhle známe všichni. Ta otázka ve mně zůstala viset. Neodpověděla jsem hned. V hlavě mi jelo, že tohle už není nezávazná návštěva. Že tohle je něco jiného.
Rodina nadevše
Řekla jsem jí, že je to můj bratr. Že ho znám celý život a že pokud má problém, měla by ho řešit s ním. Usmála se, ale byl to ten úsměv, který nic neuklidní. Spíš naopak. Ještě chvíli poseděla, dopila čaj a pak odešla. Jako by se nic nestalo. Když jsem zavřela dveře, uvědomila jsem si, že se mi třesou ruce. Ne kvůli hádce, žádná nebyla. Ale kvůli tomu, co zůstalo ve vzduchu. Najednou mi došlo, že jejich vztah je jinde, než jsme si mysleli. A že nás do toho právě zatáhla.
Večer jsem volala bratrovi. Neřekla jsem mu všechno. Jen že se u nás zastavila. Že nebyla úplně v pohodě. Na druhém konci bylo ticho. Pak řekl, že ví. Že to poslední dobou není dobré. A že ho mrzí, že mě do toho vtáhla. Od té návštěvy už nic nebylo stejné. Ne proto, že by se stalo něco konkrétního. Ale protože zmizela iluze, že se nás to netýká. Najednou jsme všichni věděli víc, než jsme chtěli. A s některými věcmi už nejde dělat, že neexistují. Stačila jedna neohlášená návštěva. A všechno se posunulo.
