Článek
Více než přátelství
Manžel měl odjakživa spoustu kamarádek. Nikdy mi to nevadilo, věřila jsem mu a říkala si, že žárlit nemá smysl. S jednou z nich, Janou, se znal už ze střední. Tvrdil, že spolu nikdy nic neměli a že je to „jen dobrá kamarádka“. Brala jsem to, i když mi občas vadilo, jak často mu píše. Když nás jednou pozvala na večeři, rozhodla jsem se, že půjdu, chtěla jsem ji poznat.
Večeře probíhala v klidu, ale ve vzduchu bylo napětí. Jana mluvila převážně s mým manželem, já jsem tam seděla spíš jako divák. Usmívala jsem se, i když jsem se cítila zbytečně. A pak přišla chvíle, kterou bych nejradši vymazala z paměti.
Proč to řekla?
Když se večer trochu uvolnil, Jana se napila vína, otočila se ke mně a řekla s úsměvem: „Víš, já tě vlastně vůbec nemám ráda.“ Zůstala jsem jako opařená. Myslela jsem, že to má být vtip, ale pokračovala: „Promiň, ale ty se k němu prostě nehodíš. Můj názor.“
Podívala jsem se na manžela a čekala jsem, že ji okamžitě zarazí. Jenže on se zasmál a řekl: „No, já tě trochu chápu. Ona umí být někdy… komplikovaná.“ Zrudla jsem. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám víc chuť křičet, nebo odejít. Vzala jsem kabelku a řekla jen: „Díky za upřímnost. Aspoň teď vím, na čem jsme.“
Ticho
Cestou domů mi ani jeden z nich nenapsal ani nezavolal. Doma jsem se na něj podívala a zeptala se: „To je všechno? Když někdo řekne, že mě nemá rád, tak mě prostě nebudeš bránit?“ Manžel se tvářil otráveně. „Nech to být, nemyslela to tak. Ty všechno hned dramatizuješ.“
V tu chvíli jsem pochopila, že nejde o ni, ale o něj. O to, že kdyby měl říct nahlas, že stojí za mnou, musel by ztratit někoho, kdo mu lichotí. Další den jsem si zabalila věci a odjela k sestře. Ne proto, že bych chtěla utéct, ale abych si ujasnila, jestli chci být s někým, kdo mě nedokáže bránit, když to potřebuju.
Falešná láska
Po pár dnech mi volal. Prý si neuvědomil, že mi to tolik ublížilo. Ale omluva nepřišla. Jen vysvětlování. „Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že na tebe útočíme oba,“ říkal. Jenže to přesně udělal.
Od té doby jsem pochopila jedno, ve vztahu nejde jen o city, ale i o respekt. A ten buď je, nebo není. Jana se mi možná nikdy neomluví, ale už mě to netrápí. Protože největší zklamání nepřišlo od ní, ale od člověka, od kterého jsem čekala, že se mě zastane.
