Článek
Nekončící strach
Těhotenství mělo být nejkrásnější období mého života. Místo toho se proměnilo v neustálý stres. Lékař mi už v pátém měsíci oznámil, že těhotenství je rizikové, protože hrozil předčasný porod a musela jsem být v klidu, pokud možno na lůžku. Když jsem to řekla manželovi, čekala jsem podporu. Místo toho se zamračil a prohodil: „Zase děláš z komára velblouda. Každá těhotná něco má, ale ty se chováš, jako bys měla zlomenou nohu.“
Nejdřív jsem si myslela, že žertuje. Jenže čím hůř mi bylo, tím víc zlehčoval všechno, co se dělo. Když jsem měla silné bolesti břicha, místo aby mě odvezl k lékaři, řekl, že si „jen vsugerovávám problémy“. Nakonec jsem musela volat kamarádce, která mě odvezla do nemocnice sama.
Na všechno sama
V nemocnici mi lékař řekl, že jsem dorazila doslova na poslední chvíli. Stačilo pár hodin a mohla jsem o dítě přijít. Když jsem mu to později vyprávěla, jen protočil oči: „Jasně, dramatizuj si to. Doktoři rádi straší.“
Ležela jsem v posteli a cítila se, jako by mě někdo bodl do srdce. Čekala jsem, že aspoň teď projeví starost, ale místo toho mi přinesl časopis a řekl: „Aspoň si něco čti, ať se nenudíš.“ Tehdy jsem si uvědomila, že nejsem v manželství, ale ve vztahu, kde empatie neexistuje.
Když jsem ho prosila, aby přišel na kontrolu se mnou, odmítl. Tvrdil, že má práci a že „těhotenství není nemoc“. V tu chvíli jsem věděla, že takhle to dál nejde. Že nechci, aby dítě vyrůstalo v prostředí, kde se bolest zesměšňuje a strach považuje za slabost.
Musím odejít
Po návratu z nemocnice jsem mu oznámila, že žádám o rozvod. Zůstal stát v kuchyni, s hrnkem kávy v ruce, a nechápavě se zeptal: „To jako kvůli tomu? Vždyť jsem jen chtěl, abys byla silná.“ Jenže to nebyla síla, to co po mně chtěl byla to necitlivost.
Odešla jsem k rodičům. Bylo to těžké, ale cítila jsem úlevu. Poprvé po dlouhé době jsem měla kolem sebe lidi, kteří mi věřili a brali mě vážně. Dnes mám zdravé dítě a klid v duši. A když se ohlédnu zpět, vím jistě, že nejhorší ze všeho nebyl strach o dítě, ale to, že jsem ten strach musela prožívat sama.
