Článek
Začalo to jako běžný nákup
Každý den po práci vyrazím nakoupit čerstvé pečivo a něco k tomu, abychom měli na zítřejší den ke snídani. Obchod mám kousek od domu a svým způsobem to beru jako takový relax po náročném dni v práci. Snažím se být ke všem milá, ale to co se stalo tento nákup dlouho nezapomenu.
Posbírala jsem vše co jsem chtěla koupit a už si to směřovala nejkratší cestou k pokladnám. Když to jde, tak si vždycky zajdu k samoobslužným pokladnám. Fronty se ale táhly jak u samoobslužných, tak i u normálních pokladen. U samoobslužných byla ale fronto přece jen o mnoho kratší tak jsem si stoupla tam. A čekala jsem.
Bez respektu
U jedné z pokladen si nákup „pípala“ starší paní. Oproti ostatním byla mnohem pomalejší, ale ne tak, že by kvůli tomu museli otevřít další pokladny. Ve frontě zamnou stál mladík. Tipuju tak 20 let. Nejdřív jsem slyšela, jak se posmíval a evidentně se posmíval té starší paní, která tam bojovala s naskenováním pytlíku brambůrek. Z počátku jsem si toho nevšímala, ale postupem času to začalo být až nepříjemné. Mladík byl čím dál víc hlasitější a občas vypustil i dost uštěpačnou poznámku. Když to trvalo dobré 3 minuty v kuse, tak velmi hlasitě řekl: „To je děs, koho dnes vypustí ven z důchoďáku!“. Všimla jsem si, že to paní celou dobu vnímala a začínala se klepat a bylo vidět jak zčervenala. Nikdo nic neřekl, ale ve mně to bublalo. Když o chvilku později dodal: „Důchodci by neměli chodit do obchodu, když tu je narváno…“, tak jsem se rozhodla, že začnu jednat.
Slušné vychování se už nenosí
Vždy se snažím být nenápadná a příliš nevybočuji z řady, ale tyhle poznámky ve mě probudily zlost. Otočila jsem se na mladíka a opravdu nahlas jsem řekla: „Až budete mít odžito to co paní, tak vás snad během té doby někdo naučí slušného chování!“
Trapná chvilka ticha, která trvala jako celý den. A najednou se lidé začali mladíkovi smát. Bylo na něm vidět, že by se nejradši propadl do země. Všichni lidé ve frontě se najednou usmívali a souhlasně pokyvovali hlavami. Mladík něco mumlal pod fousy, ale bylo jasné, kdo tuto situaci vyhrál. Měla jsem pocit hrdosti z dobrého skutku, protože od té chvíle mladík neřekl ani jedno slovo. Došla jsem na řadu a šla kolem starší dámy, která už dokončovala nákup. Podívala se na mě a poděkovala. A to je to hlavní co jsem tím chtěla říct - slušné chování se totiž dnes už asi nenosí. Rozdíl v přístupu starší paní a mladíka byl do očí bijící a já doufám, že mé děti se takto nechovají.
Z obchodu se odcházela s dobrým pocitem a hlavně s uvědoměním, že někdy je třeba zakročit, i když je to občas nepříjemné a trapné.
