Článek
Konečně dovolená
Po rozvodu jsem si konečně dopřála něco jen pro sebe. Vybrala jsem si týden u moře, sama, bez dětí, bez plánů, bez stresu. Chtěla jsem si vyčistit hlavu, číst si, jíst zmrzlinu a dívat se na západy slunce. Hotel byl příjemný, kousek od pláže a pokoj s balkonem s výhledem na moře mi přišel jako splněný sen.
Druhý den jsem si po odpoledním koupání vyprala pár drobností, mezi nimi i spodní prádlo, a pověsila ho na balkon. Když jsem šla večer na večeři, trochu foukalo, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být problém. Jenže když jsem se vrátila, všimla jsem si, že pár kousků chybí. A mezi nimi i jedny krajkové kalhotky, které jsem si koupila jen pár týdnů před tím. Proč právě ty, říkala jsem si.
Nečekaná návštěva
Druhý den ráno mi někdo zaklepal na dveře. Nečekala jsem nikoho, hotelový personál obvykle neklepal takhle brzy. Otevřela jsem v županu, s ručníkem na hlavě a zůstala stát jako opařená. Přede mnou stál můj bývalý manžel. Držel v ruce kalhotky, které mi ulítly. Pomyslela jsem si, že tohle by nevymyslel opravdu nikdo.
Zírali jsme na sebe pár vteřin, než promluvil: „Nečekal jsem, že tě tu potkám. Bydlím o patro níž. Ráno jsem našel tohle na svém balkoně.“ Snažil se tvářit neutrálně, ale situace byla tak absurdní, že jsme oba začali smát. Takovým tím nervózním smíchem, kdy člověk neví, jestli by radši nezavřel dveře a nezmizel.
Klidné usmíření
Pozvala jsem ho na kávu. Ne proto, že bych chtěla něco znovu rozjíždět, ale spíš proto, že jsme spolu roky nemluvili v klidu. A najednou, uprostřed té zvláštní situace, jsme si sedli a začali povídat. O dětech, o práci, o tom, jak jsme si dřív nerozuměli. Nevedlo to k žádnému usmíření ve smyslu nového vztahu, ale bylo to překvapivě lidské a upřímné.
Když odešel, nechal po sobě nejen vrácené prádlo, ale i zvláštní pocit klidu. Jako by tím trapným momentem začalo něco nového. Cítila jsem respekt nebo smíření, nebo prostě jen schopnost se na sebe podívat bez výčitek.
