Článek
Konečně dovolená
Na tu dovolenou jsem se těšila měsíce. Po náročném období doma i v práci jsem si představovala, jak budu celý týden ležet na pláži, číst knížku a užívat si klid. Jela s námi celá rodina, manžel, děti a dokonce i tchyně, což mě trochu znervózňovalo. Ale říkala jsem si, že u moře bude pohoda a že i ona si přijde na své.
Balila jsem ve spěchu, protože jsem ještě stihla nakupovat, uklízet byt a chystat věci pro děti. Do kufru jsem házela věci bez ladu a skladu, hlavně abych to měla z krku. Když jsme večer konečně seděli v autě na cestě na letiště, cítila jsem obrovskou úlevu. „Všechno mám,“ ujistila jsem se tehdy sama pro sebe.
Něco jsem zapomněla
Jenže hned první ráno na hotelu mě čekal nepříjemný šok. Otevřela jsem kufr, vytahovala plavky, šaty, kraťasy a pak jsem si všimla, že v tašce chybí něco zásadního, a to podprsenky. Ani jedna. Prohrabala jsem celý kufr ještě dvakrát, dokonce jsem převrátila manželovu tašku, jestli se tam nějaká nezatoulala, ale nikde nic.
Stála jsem v pokoji v ručníku, s hrůzou v očích, zatímco manžel už byl dole, namazaný opalovacím krémem a tchyně stepovala přede dveřmi a vyzvídala, proč mi to tak dlouho trvá. Sešla jsem tedy dolů a přiznala barvu. „Zapomněla jsem si zabalit podprsenky,“ hlesla jsem a připadala si jako malé dítě. Čekala jsem, že se tchyně začne posmívat nebo že protočí oči. Ale místo toho pokrčila rameny, jako by šlo o úplnou samozřejmost, a řekla: „No a co? Já ti nějakou půjčím.“
Nečekané řešení
Zůstala jsem na ni zírat. Nejenže to řekla naprosto přirozeně, ale rovnou se zvedla, odešla do svého pokoje a za chvíli se vrátila s rukama plnýma podprsenek v různých barvách a střizích. „Vezmi si, co ti bude sedět,“ řekla s ledovým klidem. Chvíli jsem se vzpamatovávala, než jsem si vůbec troufla natáhnout jednu z jejích. Bylo to zvláštní. Stát tam v pokoji a vybírat si spodní prádlo od vlastní tchyně, ale její klid mě odzbrojil.
Celý den se pak tvářila, jako by se nic nestalo. U moře jsme si spolu dokonce hezky povídaly a poprvé jsem měla pocit, že spolu máme něco společného. Došlo mi, že to byl vlastně milý okamžik, i když mě zpočátku zaskočil. Nejenže mě zachránila z trapasu, ale ukázala mi, že i mezi tchyní a snachou může být spojenectví, třeba i přes obyčejnou podprsenku.
