Článek
Nečekaný objev
Byla to obyčejná sobota dopoledne. Uklízela jsem koupelnu, jak to dělávám skoro každý víkend. Všechno šlo hladce, až do chvíle, kdy jsem na kraji umyvadla zahlédla nový zubní kartáček. Byl růžový, evidentně nepoužívaný, ještě s ochranným krytem. Nikdy předtím jsem ho tam neviděla. A rozhodně nebyl ani můj, ani manželův, ani dcery, která už rok studuje v zahraničí.
Chvíli jsem na něj zírala a snažila se vymyslet nějaké rozumné vysvětlení. Možná zapomněla nějaká návštěva? Ale žádnou ženskou návštěvu jsme tu neměli už týdny. Možná ho někdo přihodil do nákupu omylem? Ale proč by byl vybalený a položený v koupelně? Moje intuice mi říkala, že tu něco nehraje.
Rozhovor, který nikam nevedl
Manžel seděl v obýváku, sledoval fotbal a popíjel kávu. Přišla jsem za ním s kartáčkem v ruce. „Co to má být?“ zeptala jsem se klidně, ale důrazně. Jen se na mě podíval a bez náznaku nervozity pokrčil rameny. Prý neví, čí to je. Možná jsem ho prý koupila já a zapomněla na to. Tohle mě rozčílilo víc než samotný kartáček. Znám se. Nekoupila bych růžový kartáček navíc a rozhodně bych ho nerozbalila a nepoložila do koupelny.
Začala jsem v hlavě skládat mozaiku. Poslední měsíce byl často nervózní, večer častěji odcházel „na schůzky“, mobil začal nosit všude s sebou, i na záchod. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že ten kartáček možná patří někomu, kdo tu neměl být.
Hledání pravdy
Ještě ten večer jsem prošla koš v koupelně a našla obal od zubního kartáčku. Na účtence byl datum ze čtvrtka – den, kdy jsem byla celý večer u kamarádky. Manžel měl být doma. Nedalo mi to. Začala jsem být podezřívavá, sledovala jsem jeho chování, zkontrolovala si bankovní výpisy. Nic konkrétního jsem neměla, ale podezření už mě nepustilo.
Po týdnu se přiznal. Prý šlo „jen“ o krátké sblížení s kolegyní. Jednou ji pozval k nám domů, když jsem nebyla. A kartáček tu prý zapomněla. Nic mezi nimi prý už není, byla to chyba. Ale důvěra zmizela.
Rozhodnutí, které bolelo
Dala jsem si pár dní na rozmyšlenou, ale v sobě jsem měla jasno už od prvního dne. Sbalila jsem mu věci a požádala ho, ať odejde. Nešlo jen o kartáček, nešlo ani o tu jednu noc. Šlo o to, že mě zradil u nás doma. Tam, kde jsem se měla cítit bezpečně. Dnes bydlím sama a učím se znovu důvěřovat. Není to jednoduché, ale vím, že jsem udělala správné rozhodnutí.
