Článek
Spěch a nepozornost
Měla jsem zpoždění a v hlavě mi běželo, že nestihnu ranní poradu. Na benzínce jsem natankovala plnou nádrž, jak to dělám vždycky, a zamířila dovnitř zaplatit. Jenže u pokladny byla fronta a mně se zrovna ozval telefon. Volala kolegyně, že šéf už sedí v zasedačce. V hlavě mi to všechno splynulo. Automaticky jsem vzala kabelku, nasedla do auta a odjela. Měla jsem pocit, že jsem všechno udělala, jak mám.
O pár hodin později mi zazvonil mobil. Ozval se muž, který se představil jako pracovník čerpací stanice. Řekl mi, že jsem ráno ujela bez zaplacení. Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký omyl, nebo dokonce vtip. Všechno jsem si přehrávala v hlavě a až po chvíli mi došlo, že jsem opravdu zapomněla zaplatit. Srdce se mi rozbušilo a tváře mi zahořely studem.
Trapná cesta zpátky
Okamžitě jsem nasedla do auta a jela zpátky. Cestou jsem si připadala jako největší zloděj. Na benzínce už mě čekal obsluha i policista. Prý měli mou SPZ, a protože jsem nereagovala na první telefonát, zavolali policii. Všichni se na mě dívali, jak vystupuju z auta, a já měla pocit, že se propadnu hanbou. Vysvětlovala jsem, že šlo o nedorozumění, že jsem opravdu nechtěla ujet bez placení. Policista byl sice klidný, ale jeho výraz mluvil za vše.
Zrovna se tam měnila směna a venku stálo několik řidičů. Ti sledovali celou situaci s výrazem, jako by chytli nebezpečného zločince. Jeden z nich se dokonce zasmál a poznamenal, že jsem asi myslela, že benzín je dnes zadarmo. Měla jsem chuť utéct, ale místo toho jsem zaplatila a podepsala protokol. Ruce se mi třásly tak, že jsem sotva trefila kolonku s podpisem.
Důsledky jednoho přehlédnutí
Nakonec to dopadlo dobře. Policista uznal, že šlo o neúmyslné jednání, a já vyvázla bez pokuty. Přesto jsem měla chuť se zahrabat. Celý den jsem na to musela myslet. Představa, že si obsluha bude dlouho pamatovat mou tvář a že o mně možná mluví jako o té, co ujela bez placení, mě úplně deptala.
O pár dní později jsem na stejnou benzínku znovu jela, tentokrát s opatrností, jakou by mi mohl závidět i účetní. Když mě obsluha poznala, jen se usmála a řekla, že tohle se stává častěji, než bych si myslela. Trochu se mi ulevilo. Ale pokaždé, když teď slyším pípnutí platebního terminálu, mám v sobě malý záchvěv úzkosti. Stačilo pár minut nepozornosti a vznikla historka, kterou mi připomínají pokaždé, když někdo v práci začne větu slovy „Slyšeli jste o té, co ujela z pumpy…?“
