Článek
Filmový večer
Byl pátek večer, manžel šel s klukama na pivo, děti byly na prázdninách u babičky a já si poprvé po dlouhé době užívala ticho. Po náročném týdnu jsem se rozhodla nevařit a objednat si něco k jídlu. Nakonec jsem se rozhodla pro pizzu. Sedla jsem si s notebookem na gauč, pustila si film a těšila se, jak si večer užiju sama pro sebe.
Objednala jsem si na pár kliknutí, protože miluju sýrovou pizzu, takže jsem dlouho nevybírala. Čas doručení přibližně 40 minut. Převlékla jsem se do pyžama, stáhla si vlasy do drdolu a užívala si klid. Když zazvonil zvonek, šla jsem rychle otevřít, abych nepřišla o film, jenže ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře, jsem ztuhla.
Už je to tak dávno
Před dveřmi stál muž s termotaškou a čepicí s logem pizzerie. Usmíval se a já si v první vteřině říkala, proč mi je tak povědomý. A pak mi to došlo. Byl to Radek, který byl moje první velká láska z gymplu. Chodili jsme spolu přes dva roky a rozešli jsme se docela nehezky. Já odešla na vysokou do jiného města, on zůstal a naše cesty se rozešly víc. Moc dobře to nenesl, když jsme se rozešli, ale bylo nám 18, takže jsem si říkala, že to určitě zvládne.
Od té doby jsem ho neviděla. A teď tam stál, dospělejší, ale pořád se stejnýma očima. Podal mi pizzu, chvíli si mě prohlížel a pak řekl jen: „Jé! Ahoj, dlouho jsme se neviděli.“ Nevím, co mě rozhodilo víc, že jsem ho potkala nebo že přinesl večeři přímo ke mně domů.
Vzpomínky zůstanou
Nevěděla jsem, co říct. Poděkovala jsem, trochu rozpačitě se usmála a zavřela dveře. Jenže večer, který měl být pohodový, se najednou proměnil v pásmo vzpomínek. Přemýšlela jsem, co se mu stalo, proč rozváží jídlo, jestli si mě poznal hned. A hlavně, proč mě to tolik rozhodilo.
Nešlo o city. Už dávno mám rodinu, děti a jiný život, ale bylo zvláštní, jak silně dokáže jeden krátký moment z minulosti zasáhnout do přítomnosti. Celý večer jsem potom místo sledování filmu přemýšlela, jak se asi má a jaký má život.
