Článek
Pozornost od firmy
Do otcovy firmy jsem nastoupila hned po škole. Nejdřív na výpomoc, později už na plný úvazek. Dělám v administrativě a i když je to rodinná firma, otec mi nikdy nic neodpustil. Naopak, občas je na mě přísnější než na ostatní. V posledních týdnech bylo víc zakázek, víc stresu, víc přesčasů.
Jednou večer, když jsme ještě s tátou seděli nad fakturami, položil mi na stůl nový telefon. Prý jako poděkování za to, že pomáhám, zvedám telefony i o víkendech a že jsem mu kryla záda, když byl nemocný. Byla jsem dojatá. Nešlo o značku nebo cenu. Prostě to byl hezký projev uznání. Mobil jsem začala hned používat a nijak zvlášť to neřešila. Jenže pak si toho všiml můj bratr.
A co já
Bratr v otcově firmě nepracuje. Šel úplně jiným směrem, je víc na techniku a dělá někde ve skladu. S rodinou se vídáme jen občas a to hlavně na oslavách. Na jedné takové si všiml mého nového mobilu a zeptal se, odkud ho mám. Řekla jsem upřímně, že od táty. Ne jako dárek k narozeninám, ale za práci. Usmál se, ale bylo znát, že mu to není úplně příjemné.
Za pár dní mi máma volala, že je bratr naštvaný. Prý si myslí, že mě má táta radši. Že já dostávám dárky, zatímco on nikdy nic. Řekla jsem jí, že to přece není pravda, že já v té firmě sedím skoro každý den a že telefon souvisí s prací. Jenže bratr si to vysvětlil jinak. Od té doby nám nebere telefon a nepřišel ani na rodinný oběd, kde jsme ho čekali.
Nechápu to
Táta to nechápe. Říká, že bratr nikdy o práci u něj zájem neprojevil a že tohle celé nedává smysl. Mně je ale z celé situace smutno. Kvůli obyčejnému mobilu máme v rodině napjaté vztahy. Už několikrát jsem chtěla bratrovi napsat, ale pořád nevím co. Vysvětlovat? Omlouvat se za něco, co nebylo ani moje rozhodnutí?
Možná se to časem uklidní, možná ne. Ale jedna věc je jistá, odměnit někoho v rodině se může otočit úplně jinak, než člověk čeká. Nejhorší mi na tom přijde, že nám s bratrem není patnáct, abychom se kvůli tomu uráželi. Oba jsme dospělí a tohle bych od něj rozhodně nečekala.
