Článek
Víkend u rodičů
Byli jsme spolu přes dva roky a všechno fungovalo bez větších problémů. Oba jsme měli práci, která nás bavila, pronajímali jsme si menší byt a pomalu začali mluvit o budoucnosti, hypotéka, možná i dítě, ale nijak jsme nespěchali. Přítel byl spolehlivý, klidný, nikdy mi nedával důvod pochybovat. Když mi jednoho pátečního odpoledne řekl, že musí na víkend za rodiči, ani mě nenapadlo cokoli řešit. Bydlí na druhém konci republiky a občas za nimi jezdil.
V sobotu mi jen krátce napsal, že je všechno v pohodě a že se vrátí až v neděli večer. Nepsal tolik jako obvykle, ale přičítala jsem to slabému signálu a tomu, že se s rodiči dlouho neviděl. Jenže v neděli večer, když se konečně vrátil, nevstoupil do bytu s batohem a taškou se špinavým prádlem, jak jsem čekala. Za ruku vedl asi čtyřletou holčičku. „Tohle je Laura,“ řekl. „Moje dcera.“
To jsem nečekala
Zůstala jsem stát v předsíni a zmohla se jen na: „Prosím?“ Myslela jsem si, že se spletli, že to je třeba dcera nějakého známého nebo neteř. Ale on mě pozval do kuchyně, posadil mě, a zatímco si malá Laura kreslila na papír u stolu, mi začal vyprávět.
Před naším vztahem měl krátký poměr s kolegyní z práce. Rozešli se dřív, než se vůbec dozvěděl, že je těhotná. Tvrdila mu, že dítě není jeho a on tomu věřil. Jenže před pár týdny se mu ozvala s tím, že odjíždí na několik let do zahraničí, že se provdala a že by bylo dobré, kdyby se Laura sblížila se svým skutečným otcem.
Můj přítel udělal test otcovství a výsledek byl jednoznačný. O víkendu, kdy měl být údajně u rodičů, byl vlastně u své bývalé, kde se poprvé pořádně seznámil se svou dcerou. Pak si ji měl na týden převzít a nezvládl mi to říct předem.
Co mám dělat
Nešlo mi o to dítě, to za nic nemohlo. Byla roztomilá, tichá, trochu vystrašená. Ale cítila jsem obrovskou zradu, protože mi to zatajil do poslední chvíle. Bála jsem se, že co všechno dalšího ještě nevím. Po týdnu, kdy u nás Laura zůstala, jsem se rozhodla, že potřebuju čas. Odešla jsem k rodičům, přerušila kontakt.
Neumím říct, jak to dopadne. Možná se k sobě někdy vrátíme. Ale jistotu a důvěru, kterou jsem v něj měla, zničil během jedné věty na prahu bytu.
