Článek
Velká novinka
Byli jsme spolu skoro dva roky a náš vztah byl klidný, bez větších hádek. Přítel byl ambiciózní a pořád mluvil o tom, že chce „něco dokázat“. Jednoho dne přišel domů s nadšením v očích. „Mám brigádu v zahraničí!“ oznámil hrdě. „Na léto, dobře placenou. Bude to super zkušenost.“
Měla jsem radost. Byla jsem na něj pyšná, že se nebojí zkusit něco nového. „A co budeš dělat?“ zeptala jsem se. „Něco kolem reklamy,“ odpověděl neurčitě. „Taková promo práce, pár týdnů, pak se vrátím.“ Znělo to nevinně. Zabalil kufr, objal mě a slíbil, že bude psát každý den. A první dny opravdu psal, posílal fotky, videa a zprávy, jak se mu daří. Jenže po čase se něco změnilo.
První pochybnosti
Zprávy byly čím dál kratší. Když jsem se ptala, jak se mu daří, odpovídal vyhýbavě. „Všechno v pohodě, hodně práce.“ Fotky už neposílal žádné. A když jsem se zeptala, proč, napsal: „V práci se nesmím být na telefonu.“
Bylo mi to divné. Vždyť mluvil o propagaci, tam se naopak dělá s telefonem pořád. Začala jsem mít špatný pocit. Když mi jednou večer zavolal, slyšela jsem v pozadí hlasitou hudbu a ženský smích. „Kde jsi?“ zeptala jsem se. „Na hotelu,“ odpověděl okamžitě. V tu chvíli jsem věděla, že něco skrývá.
Pravda
O pár dní později mi napsala kamarádka, která pracuje v cestovní agentuře. „Hele,“ napsala, „nechci ti do toho mluvit, ale mám pocit, že jsem tvého přítele viděla na internetu. Dělá reklamu na jeden noční klub v Rakousku.“
Zvedla jsem obočí. Poslala mi odkaz. Klikla jsem a málem mi vypadl mobil z ruky.
Na fotkách stál můj přítel, oblečený v tričku s logem klubu, objímal se s tanečnicemi a rozdával letáky. Klub nebyl jen tak ledajaký, šlo o podnik, kde se konaly erotické večírky.
Zrada
Když jsem mu napsala, nejdřív zapíral. „To není, jak to vypadá,“ hájil se. „Já jen rozdávám reklamy, nic víc!“ „Ale proč jsi mi o tom lhal?“ zeptala jsem se. „Protože bys to nepochopila,“ odpověděl.
A možná měl pravdu, nepochopila. Ne kvůli tomu, kde pracoval, ale kvůli tomu, že o tom mlčel. Že se bál říct pravdu a raději mě nechal žít v iluzi. Napsala jsem mu poslední zprávu: „Přeju ti, ať si vyděláš, kolik chceš. Ale důvěra se koupit nedá.“ A tím to skončilo.
