Článek
Zamčeno
Náš syn býval vždy otevřený, veselý kluk. Všechno nám vyprávěl, od školy po kamarády. Jenže poslední měsíce se něco změnilo. Začal trávit hodiny ve svém pokoji, zamykal se a odmítal, abychom tam chodili. „Potřebuju klid,“ říkal. Myslela jsem si, že je to jen puberta.
Jenže klidně mohl mít i něco horšího. Každý večer jsem slyšela šramot, občas i podivné zvuky, takové tikání, cinkání, někdy tlumený smích. Když jsem mu zaklepala, okamžitě odpovídal podrážděně: „Nelez mi sem!“ Manžel to bral s nadhledem: „Nech ho, roste. Každý kluk chce mít svoje tajemství.“ Ale mateřský instinkt mi našeptával, že za tím je něco víc.
Nečekaný objev
Jednoho dne odjel na víkend se školou. Sotva se zavřely dveře, tak ve mně zvítězila zvědavost nad výčitkami. Odemkla jsem jeho pokoj náhradním klíčem a zůstala stát jako přimrazená.
Všude kolem stály plastové krabice, kabely, staré počítačové součástky a hromada blikajících světýlek. Na stole rozložený notebook a něco, co připomínalo malou laboratoř. Na monitoru běžel program, který se mi okamžitě vryl do paměti, grafy, čárové kódy, čísla.
Střet s realitou
Můj první strach byl, že se pustil do něčeho nebezpečného. Ale jak jsem si všechno pozorněji prohlédla, uviděla jsem nápis „Projekt: Domácí 3D tiskárna“. Pod stolem stála improvizovaná konstrukce z hliníkových tyčí a plastových dílů. A na ní položený malá figurka robota, dokonale vytisknutá z plastu.
Otevřela jsem jeho sešit a tam měl detailní poznámky: nákresy, výpočty, seznam materiálů, dokonce i návrh vlastního loga. Celý měsíc jsme si mysleli, že se od nás vzdaluje, a on mezitím doma budoval vlastní malý sen.
Pyšná máma
Když se vrátil, čekala jsem ho v kuchyni. „Takže,“ začala jsem, „pan inženýr zřejmě nepotřebuje pomoc s učením.“ Zůstal stát jako opařený. „Ty jsi tam byla?“ „Byla,“ přiznala jsem. „A jsem pyšná. Ale příště mi to řekni dřív, než mi infarkt způsobí blikající laboratoř.“
Rozesmál se a všechno mi vysvětlil, jak se naučil programovat tiskárnu, že šetří na lepší materiál a že jednou chce vyrábět věci, které pomůžou lidem. Od té doby už pokoj nezamyká. A my mu občas s manželem nosíme díly, které by se mu mohly hodit. Naučila jsem se, že i když děti něco skrývají, nemusí to být problém, někdy prostě jen chtějí překvapit.
