Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Šéf mi pořád nařizoval přesčasy, tak jsem jeho e-maily přeposlala na personální

Foto: thestandingdesk/unsplash.com

Jednou už toho máte prostě dost. A tak uděláte něco, co vás samotnou překvapí.

Článek

Když práce přeroste přes hlavu

Na začátku jsem si říkala, že to zvládnu. Jasně, práce je hodně, uzávěrky, klienti, občas to přeteče. Ale jakmile jsem začala zůstávat pravidelně do osmi večer a v pátek ještě „jen rychle dodělat ten report“, začalo mi to lézt na mozek. Můj šéf, Mirek, s tím vůbec neměl problém. Ba naopak. Psal mi i v neděli večer, že „by bylo fajn, kdybychom to zítra dotáhli“. Bez otazníku. Jen oznámení.

Zpočátku jsem to brala jako výzvu. Nechci být za ufňukanou, co si stěžuje na pracovní dobu. Jenže Mirek nebral v potaz, že mám taky život. A ten mi pod rukama začal tak nějak odkapávat. Kamarádky mě přestaly zvát na kafe, protože „ty máš stejně furt práci“. Vztah se mi rozpadl, protože „máš víc času na šéfa než na mě“. A Mirek? Měl pořád ten stejný pohled, jako by mu svět dlužil děkovný dopis.

Vybouchla jsem

Zlom přišel, když jsem přišla v pondělí do práce s horečkou a Mirek mi napsal, že „potřebujeme, aby to šlo, nemáme jinou možnost“. V ten moment jsem seděla u počítače, čelo rozpálený, záda studený a ruce se mi klepaly nejen kvůli nemoci. Dočetla jsem ten e-mail, udělala tři hluboký nádechy, pak otevřela složku „Šéfovy požadavky“ (ano, už jsem si je archivovala) a začala přeposílat. Jeden po druhým. Na personální.

Nepsala jsem k tomu žádný komentář, žádný „pro vaši informaci“. Jen čistý přeposlaný e-maily. Bylo jich 26. A to jen za poslední dva týdny.

Kdo nic nezkusí nic nezíská

Netušila jsem, co se stane. Upřímně, bylo mi to v tu chvíli jedno. Cítila jsem směs vzteku, úlevy a trochu strachu. Ale hlavně jsem poprvé po dlouhé době měla pocit, že jsem udělala něco pro sebe.

Za dva dny si mě zavolala personalistka. Myslela jsem, že mě čeká křížový výslech nebo výpověď. Ale místo toho mi nabídla kafe a řekla, že děkují, že jsem to poslala. Prý se už na Mirkovo chování pár lidí stěžovalo, ale chyběly důkazy. Moje maily jim je daly.

Mirek o týden později dostal nabídku „na jinou pozici mimo tým“. Nikdo neplakal. A já? Dneska odcházím z práce v půl pátý. A večer jdu s kámoškama na víno. Po strašně dlouhý době.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz