Článek
Rodinná soudržnost na bodu mrazu
Seděla jsem v kuchyni s hlavou v dlaních a počítala poslední drobné na chleba. Chybělo mi deset tisíc, abych nepřišla o střechu nad hlavou. Sestra, která má skvěle placenou práci v IT, mě do telefonu ujistila, že by mi strašně ráda pomohla, ale prý má „nečekané výdaje“ a sama sotva vychází. Věřila jsem jí. Cítila jsem se trapně, že ji vůbec obtěžuji svými problémy, a celou noc jsem nespala, jak jsem vymýšlela, kde sehnat peníze. Jenže druhý den ráno mě probralo pípnutí notifikace. Moje sestra, ta samá, která včera „neměla ani na kávu“, se na sociálních sítích chlubila nablýskaným vozem s popiskem: „Konečně jsem si udělala radost! Život je krátký!“
Prioritní žebříček
Ta facka přišla v podobě cenovky, kterou jsem si snadno dohledala. Půl milionu korun v hotovosti. Zatímco já jsem řešila, jestli skončím v ubytovně, ona stála v autosalonu a vybírala si barvu potahů. Nešlo o to, že by mi ty peníze musela dát, byly to její vydělané peníze. Šlo o tu chladnokrevnou lež do očí vlastní krve. Sledovat, jak se někdo raduje z luxusu, zatímco vás nechal padnout na úplné dno, mi ukázalo, jakou cenu pro ni naše rodinné pouto skutečně má. Když jsem jí napsala, jestli jí to auto přijde důležitější než moje bezpečí, odpověděla jen stroze: „Každý je strůjcem svého štěstí, nebuď toxická.“
Nové auto, staré křivdy
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Došlo mi, že krev sice není voda, ale v jejím případě je to spíš ledová tříšť. Půjčku jsem si nakonec vzala v bance s nekřesťanským úrokem, ale ta lekce stála za každou korunu. Už vím, že v nouzi se na ni obrátit nemůžu, ne proto, že by neměla, ale proto, že nechce. Její nové auto sice voní novotou, ale náš vztah po téhle jízdě skončil v totálním vraku. Někdy musíte vidět někoho v nablýskaném SUV, abyste pochopili, že uvnitř sedí člověk s neuvěřitelně levným charakterem. Sestra se teď diví, proč jí neberu telefony a nechci se jet „projet“. Možná proto, že se mi z jejího smyslu pro rodinu dělá v autě příliš nevolno.
