Článek
První setkání
Když jsem ho poprvé potkala, měla jsem pocit, že mi někdo právě otevřel dveře do světa, o kterém jsem dřív jen četla. Byl sebevědomý, krásný a působil tak jistě, až jsem se vedle něj cítila lehčí. Tvrdil, že pracuje od rána do večera a že jeho život je samé cestování. Nepřipadalo mi to zvláštní, jen trochu nedosažitelné.
Začali jsme spolu trávit víc času. Bral mě na místa, kam bych sama nezavítala. Uměl být pozorný a věděl, jak mě uklidnit. Když se ale vymlouval, že má občas vypnutý telefon, nijak jsem to neřešila. Říkal, že potřebuje klid. Věřila jsem mu, protože jsem chtěla věřit. V té době jsem si připadala výjimečně a myslela jsem, že mezi námi vzniká něco skutečného.
Nepříjemné zjištění
Jedno odpoledne jsem si všimla, že se vždy rozhlédne, než ke mně přijde. V ten den jsem ho sledovala k autu a všimla si v něm dětské autosedačky. Tvrdil, že patří jeho sestře, ale jeho pohled uhýbal. Později jsem narazila na jeho profil, který měl skrytý pod jiným jménem. Na fotkách stál s manželkou a dvěma malými dětmi. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce a celé tělo mi ztuhlo. Seděla jsem dlouho a nevěděla, jestli se mám hněvat nebo brečet.
Když jsem se ho na všechno zeptala, snažil se mě přesvědčit, že zůstane se mnou. Tvrdil, že doma už nic nefunguje. Nedokázala jsem mu ale dál naslouchat. Najednou všechno, co říkal, znělo prázdně. Uvědomila jsem si, že jediná pravda je ta, že jsem byla jen únik. Jeho jistota zmizela a zbyl jen člověk, který neuměl říct čistou větu.
Odejít bez ohlédnutí
Od té chvíle jsem s ním nepromluvila. Nechala jsem jeho svět ať se uzavře bez mé přítomnosti a zaměřila se na svůj vlastní. V hloubi duše jsem věděla, že jsem uhnula z cesty dřív, než mě stihl stáhnout do svého klamu. A to bylo jediné vítězství, které mi po tom měsíci zůstalo. V následujících dnech jsem cítila, jak se ve mně pomalu usazuje klid.
Nebyl to klid plný radosti, ale spíš tichý návrat k sobě. Když jsem chodila po městě, občas jsem zahlédla jeho typ auta a na okamžik mě bodlo u srdce. Postupně ale ty impulzy slábly. Uvědomila jsem si, že jsem se vrátila do normálního života, který sice není oslnivý, ale patří jen mně…
