Článek
Stížnosti na maličkosti
Našeho psa, retrívra Bena, máme už pět let. Klidný, přátelský, občas zaštěká, když někdo projde kolem plotu, prostě nic neobvyklého. Jenže náš soused, starší pán, měl jiný názor. Každé štěknutí bral jako osobní útok. „Váš pes mi ruší klid,“ křičel přes plot. „Já mám právo na ticho!“
Zkoušeli jsme to řešit slušně a vysvětlit, že Ben štěká jen, když někdo projde, že ho venčíme, že nejsme nezodpovědní. Ale nic nepomáhalo. Soused volal městskou policii, posílal stížnosti na obecní úřad a dokonce tvrdil, že náš pes „vyje celou noc“. Bylo to vyčerpávající. Měli jsme chuť se odstěhovat. Jenže pak se karta obrátila.
Nový mazlíček u souseda
Po několika měsících si soused s manželkou přivedli domů kotě. Chlubil se, že „kočky jsou tichá zvířata, na rozdíl od těch hysterických psů“. Jenže netrvalo dlouho a jeho malá Sofie začala podnikat výlety přes náš plot.
Ben, jakmile ji zahlédl, začal štěkat a běhat kolem plotu jako šílený. Kočka si to očividně užívala, provokovala ho, seděla těsně u plotu a s klidem si myla packu. Soused se samozřejmě znovu rozčiloval. „Zase štěká!“ hulákal. A to byl moment, kdy mě napadl nápad.
Hra začala
Druhý den jsme k plotu připevnili malou tabulku: „Pozor, pes štěká jen na kočky, které nemají vychování.“ Netrvalo dlouho a soused si ji všiml. Zrudl, ale neřekl nic. O pár dní později se k nám přišel omluvit, ne kvůli nápisu na plotu, ale protože jeho kočka se začala ztrácet u sousedů po celé ulici.
„Víte,“ řekl s rozpaky, „ona pořád utíká. Možná by bylo lepší, kdybychom se oba trochu víc snažili.“ Usmála jsem se. „Přesně tak. My zkusíme omezit štěkání a vy možná postavte plot, který udrží vaši tichou kočku doma.“
Klid
Od té doby máme mír. Ben občas zaštěká, ale soused už mlčí. A když jeho Sofie sedí na plotě a dívá se na našeho psa, připadá mi, že i ona ví, jaká ironie v tom celém je. Znepřátelit si souseda kvůli pár štěknutím? Zbytečné. Někdy stačí zrcadlo a to, co vám vadí na druhých, se vrátí zpátky.
