Hlavní obsah
Příběhy

Soused ničil naši příjezdovou cestu svým autem, vyhrabali jsme tam koleje a on zapadl

Foto: Freepik/freepik.com

Soused svým autem rozjezdil naši příjezdovou cestu a nešlo po ní skoro jezdit. Když jsme přestali cestu opravovat, zapadl přesně v místě, které sám zničil. Tentokrát jsme mu lopatu půjčili s úsměvem.

Článek

Zničená cesta

Naše příjezdová cesta vede přes část pozemku, kterou sdílíme se sousedem. Když jsme se sem přistěhovali, slíbili jsme si, že budeme ohleduplní. Jenže sousedovo chování se časem změnilo. Nejenže jezdil svým těžkým SUV po cestě, i když byla rozmočená, ale začal přejíždět i přes náš trávník, aby si „zkrátil“ cestu ke garáži.

Zpočátku jsme to nechávali být. Mysleli jsme, že to dělá jen občas. Jenže kousek po kousku se z pěkné cesty stala rozježděná bahnitá brázda. Když jsem ho na to upozornila, mávl rukou: „To se zas srovná, až to oschne.“ Jenže nesrovnalo se vůbec nic. Každý jeho průjezd byl jako malý tank přes pole.

Vztahy na bodu mrazu

Po několika marných pokusech o domluvu jsme s manželem přestali čekat na zázrak. Cestu jsme zpevnili jen z naší části, ale před hranicí pozemku jsme nechali úsek tak, jak byl rozježděný, plný hlubokých kolejí, které vytvořil právě on. Doufali jsme, že když si jednou sám „vychutná“ svůj styl jízdy, možná pochopí.

A netrvalo dlouho. Po dešti se cesta změnila v bahnitý pás. Slyšeli jsme, jak se jeho motor trápí, kola se protáčejí a auto se zabořuje hlouběji a hlouběji. Vyšli jsme ven a tam stál, rudý v obličeji, jeho drahý vůz zapadlý až po nápravy. „No to snad ne!“ křičel a běhal kolem auta s lopatou. Manžel se na něj podíval a řekl klidně: „To jsou ty koleje, co jste nám tu vyjezdil. Vítejte doma.“

Jasné hranice

Soused se snažil vyhrabat sám, ale bez úspěchu. Nakonec si musel zavolat odtahovku a ta měla co dělat, aby ho vytáhla. Celou dobu jsme stáli opodál a jen pozorovali, jak se marně snaží zachránit situaci. Když odjížděl, nezbylo mu než projít kolem nás.

„Tohle jste udělali schválně,“ řekl podrážděně. Manžel se usmál: „Ne, to jste udělal vy. My jsme jen nechali přírodu, aby vám to vrátila.“ Od té doby po cestě jezdí pomalu a drží se přesně svého pruhu. Koleje jsme zasypali štěrkem a klid se vrátil. Jen občas, když prší, se na sebe s manželem podíváme a usmějeme se: víme, že některé problémy řešit nemusíte. Stačí počkat, až se soused do nich doslova zahrabe sám.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz