Článek
Problémy s parkování
Před naším domem máme vjezd. Není nijak výjimečný, ale je náš a potřebujeme ho. Soused odvedle si tam ale začal stoupat pravidelně. Ne jednou, ne omylem. Opakovaně. Vždycky na chvíli, vždycky jen na skok. Když jsme ho poprvé upozornili, omluvil se. Tvrdil, že si nevšiml. Věřili jsme mu.
Jenže se to opakovalo. Znovu a znovu. Vracíš se domů a nemůžeš zajet. Nebo chceš odjet a stojíš před vlastním domem jako cizí. Vždycky jsme čekali, vždycky volali, vždycky uhýbali. Soused pokaždé přišel s novou výmluvou. Jen na chvilku. Neměl kde jinde. Však vy stejně nikam nejedete.
Pocit, že náš prostor není respektovaný
Postupně mě to začalo víc dráždit. Nešlo už o auto. Šlo o to, že někdo rozhoduje za nás. Že náš vjezd bere jako veřejný prostor. Když jsme ho znovu upozornili, začal se tvářit dotčeně. Prý z toho děláme zbytečný problém. V tu chvíli mi došlo, že to nebere jako prosbu, ale jako obtěžování. Ten den jsme opravdu potřebovali odjet. Spěchali jsme. A auto zase stálo přesně tam, kde nemělo. Volali jsme, psali. Telefon nikdo nebral. Čekali jsme deset minut, dvacet, půl hodiny. Nedočkali jsme se.
V hlavě mi běžely všechny ty předchozí situace, kdy jsme ustoupili. A poprvé jsem si řekla, že už ne. Zavolali jsme odtahovku, protože pohár prostě přetekl. Žádná pomsta, žádný vztek. Jen řešení problému, který trval příliš dlouho. Když auto odváželi, měla jsem zvláštní pocit. Ne radost. Spíš úlevu. Že jsme konečně udělali něco, co jsme měli udělat už dávno.
Reakce, která přišla pozdě
Soused se objevil o hodinu později. Rozzuřený, hlasitý a obviňoval nás. Tvrdil, že jsme ho měli ještě chvíli počkat. Že to bylo přehnané. Poslouchala jsem ho a došlo mi, že kdybychom čekali znovu, nic by se nezměnilo. Že tohle byl jediný jazyk, kterému rozuměl.
Od té doby před naším vjezdem neparkuje. Ani jednou. Zdravíme se, ale už nevedeme řeči. A mně došlo, že dobré vztahy se neudržují tím, že jeden pořád ustupuje. Někdy je potřeba udělat nepříjemný krok, aby se hranice konečně respektovaly. Ne proto, že chcete konflikt. Ale proto, že chcete klid.
