Článek
Nečekané klepání
Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejná rajčata mohou vyvolat sousedský konflikt, natož policii za dveřmi. Na balkoně máme s manželem pár truhlíků a květináčů, kde kromě muškátů pěstujeme bylinky a zeleninu. Je to náš malý kousek přírody uprostřed města. Rajčata se nám vždycky dařila, a tak jsme se těšili, až si z vlastní sklizně uděláme čerstvý salát.
Jednoho odpoledne zazvonil zvonek. Za dveřmi stáli dva policisté. Nejprve jsem ztuhla, myslela jsem, že jde o nějaký omyl. Pak mi oznámili, že dostali hlášení o „podezřelém pěstování na balkoně“. Údajně by mohlo jít o marihuanu. Nevěřícně jsem je pozvala dál a ukázala jim náš „zakázaný skleník“.
Sousedská hlídka
Policisté se rozhlédli, chvíli se dívali na zelené listy a pak se na sebe podívali s úsměvem. „Jasně, v pořádku, to jsou rajčata,“ řekl jeden z nich. Nedalo mi to a ptala jsem se, kdo nás mohl nahlásit. Policisté sice nesměli být konkrétní, ale naznačili, že šlo o obyvatele našeho domu.
Bylo mi jasné, kdo za tím stojí. O patro výš bydlí paní, která nemá ráda hluk ani změny. Už několikrát si stěžovala, že se na balkoně smějeme moc nahlas nebo že jí vadí vůně bylinek. Teď šla ještě dál a vymyslela si, že pěstujeme něco nelegálního. Celý večer jsem byla rozrušená. Ne proto, že by policie něco našla, to bylo jasné hned. Ale proto, že nás někdo záměrně chtěl poškodit.
Pocit ponížení
Cítila jsem se ponížená, jako by mě někdo označil za zločince jen proto, že mám ráda zahradničení. Bylo mi trapně i za policisty, kteří museli kvůli rajčatům jezdit až k nám. Nakonec jsem si řekla, že se nenechám otrávit. Rajčata dál rostla a my jsme si jejich chuť užili o to víc, protože byla „vybojovaná“. Uvařili jsme policistům kávu a ještě s nimi pobaveně poklábosili.
A sousedku? Tu se snažím brát s nadhledem. Někdy se prostě lidé neumí radovat z maličkostí a raději hledají problémy tam, kde nejsou. Já jsem si ale jistá jedním, náš balkon zůstane zelený, i kdybych měla každé rajče bránit s občankou v ruce.
